Spor mezi zaměstnanci a živnostníky o daních a odvodech sociálního pojištění
10. 9. 2013 – 0:01 | Domácí | Redakce NašePeníze.cz | Diskuze:
Občas se v různých diskuzích rozhoří „spor“ mezi zaměstnanci a živnostníky o platbách daní a odvodech sociálního pojištění. Zaměstnanci žádají, aby se platby srovnaly. Kupodivu ne směrem dolů, tedy aby se odvody snížily zaměstnancům, ale směrem nahoru, aby živnostníci hradili vyšší platby.
Naproti tomu osoby samostatně výdělečně činné argumentují neplacenou dovolenou apod.
Jedním z argumentů pro zvýšení odvodů pro OSVČ je „starost“ o výši důchodů. Někteří, zejména z levé části politického spektra, tvrdí, že živnostníci mohou v budoucnosti představovat velkou skupinu žadatelů o sociální dávky. Nazíráno jejich optikou mohou mít z části pravdu.
OSVČ ve velké části případů platí jen zákonem stanovené minimální sociální pojištění, které ovšem zajišťuje jen minimální důchod ze státního rozpočtu. A to se mnohým starostlivým nelíbí. Jejich argumenty má podporovat analýza Sociální a ekonomické postavení osob samostatně výdělečně činných v ČR v roce 2012, kterou vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (ano i takový výzkumný ústav si platíme z daní). Podle této analýzy asi pětina z 870 tisíc registrovaných OSVČ si na stáří šetří či se zajišťuje jinými způsoby. Přitom vyšší než povinné minimální důchodové pojištění si platí pouze čtvrtina OSVČ, nepovinné nemocenské pojištění jen 11 % z nich.
Nicméně „pes je zakopaný jinde“. Starost o budoucí důchody OSVČ je jen záminkou jak navýšit současný a budoucí příjem „důchodového účtu“, který je vlivem ekonomické recese již nekolikátý rok po sobě v mínusu.
Vyměřovací základ
Často je možné slyšet, že za celý ekonomicky aktivní život zaplatí zaměstnanec a jeho zaměstnavatel (podle statistik často živnostník) na povinných odvodech několika násobně více než živnostník. A to při stejné výši příjmu. Jak živnostník, tak zaměstnanec (vč. zaměstnavatele) odvádějí na důchodové pojištění stejnou procentní výši (28 %) ze svého vyměřovacího základu. Klíč je v tom, co je považováno za vyměřovací základ. U zaměstnance je to hrubá mzda, u OSVČ je to polovina daňového základu. A právě tento daňový základ může být při přepočtu na měsíc výrazně nižší, než je u zaměstnance hrubá mzda. A to i při stejné výši měsíčního příjmu (mzdy).
Vezměme si zaměstnance s hrubým příjmem 20 000 Kč za měsíc (počítáme jen odpočitatelnou položku na zaměstnance), ten odvede na sociálním pojištění, včetně platby zaměstnavatele 5 600 Kč měsíčně. U OSVČ na hlavní činnost může být rovněž měsíční příjem 20 000 Kč (nikoli tržba, ale příjem, obdoba mzdy u zaměstnance), ale to pro vyměření odvodu na sociální pojištění není důležité. Důležitý je daňový základ. Pokud by živnostník platil je minimální zákonem stanovené zálohy, odvedl by „pouze“ 1 836 Kč měsíčně. Aby jeho měsíční záloha činila 5 600 Kč, musel by jeho vyměřovací základ být 240 000 Kč za rok, a takový daňový základ velké množství živnostníků prostě nemá.
Budoucí problém?
Pravdou je, že nízké odvody živnostníků mohou znamenat problém v budoucnosti. Důvodem je velmi nízký osobní vyměřovací základ, který živnostníci často budou mít (zejména ti, kteří odvádí jen minimální sociální pojištění). Počet živnostníků s minimálními důchody ze státního průběžného pilíře v blízkosti životního minima bude logicky narůstat.
Vzhledem k tomu, že podle výše uvedené analýzy asi tři čtvrtiny oslovených živnostníků nemají problém se svými příjmy, nezbude jim nic jiného, než se na důchod zajistit sami. Samotní živnostníci ale příliš určité ohrožení nepociťují – podle dvou třetin z nich jim nějaké vážné nebezpečí nehrozí a pro případy nebezpečí jsou zajištěni.
- Šimon Finemon | Více na Investujeme.cz