Koncionářské poplatky: Nemalá část končí jinde než v médiích
14. 7. 2012 – 8:56 | Média | Redakce NašePeníze.cz | Diskuze:
Koncesionářské poplatky jsou podle Štěpánka neefektivní, neracionální a zároveň asociální, neboť v poměru k příjmu nejvíce dopadají na nejchudší občany a jsou vlastně degresivní daní, tvrdí mediální expert Petr Štěpánek. Na následujících třech stránkách rozebereme podrobně argumentaci pro a proti těmto poplatkům.
Zároveň více než 80 procent obyvatel Česka je pro zrušení koncesionářských rozhlasových a televizních poplatků. Vyplývá to z průzkumu, který si nechala vyhotovit nevládní organizace eStat.cz, která zrušení poplatků a sloučení veřejnoprávních médií podporuje.
Lidé jsou zároveň pro spojení České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře do jedné organizace.
Koncesionářské poplatky jsou neefektivní
Neefektivní jsou proto, že jejich nemalá část se cestou poztrácí někde jinde a do televize, respektive do rozhlasu vůbec nedoputuje. Navíc – přestože směřují do institucí majících přídomek veřejnoprávní, veřejná kontrola nad jejich vynakládáním je paradoxně velmi neveřejná.
<%Anketa73%>
Existuje jedna jistota: pokud se v budoucnu rozhodneme, že Česká televize a Český rozhlas budou financovány ze státního rozpočtu, všechny peníze určené těmto veřejnoprávním institucím skutečně skončí na Kavčích horách, respektive na Vinohradské třídě. Dnes, kdy hlavním a nejdůležitějším zdrojem jejich financování jsou tzv. koncesionářské poplatky, to tak zdaleka není. Nemalá část finančních prostředků vygenerovaných z televizních a rozhlasových poplatků končí někde úplně jinde než v televizi a rozhlase.
Naprostá většina domácností totiž hradí poplatky prostřednictvím České pošty, která si za tuto operaci strhává příslušné procento. Takže ročně řádově stamiliony, primárně určené na televizní a rozhlasové vysílání, do České televize, respektive do Českého rozhlasu vůbec nedoputují.
Graf: Jak rostly Koncesionářské poplatky
Pramen: estat.cz
Koncesionářské poplatky generují černé pasažéry a problémy
Dalším úskalím koncesionářských poplatků je fakt, že zdaleka ne všichni, kteří by tak podle zákona činit měli, svoji povinnost hradit televizní a rozhlasové poplatky skutečně dodržují. Ponechme pro tuto chvíli stranou různé motivace neplatičů, důležitý je obecný závěr: stávající systém generuje černé pasažéry, čímž zároveň de facto poškozuje poctivé platiče. Nic na tom nemění ani zvýšené úsilí České televize a Českého rozhlasu z poslední doby neplatiče aktivně vyhledávat.
Naopak, i to generuje další problémy. Případy nejrůznějších přehmatů, kdy se Česká televize kupříkladu domáhala poplatků po mrtvých, jsou dostatečně známy, stejně jako nepopiratelná problematičnost kasírování domovů důchodců či soudní spory s majiteli penzionů, které devastuje
povinnost platit za přijímač v každém pokoji, nota bene v sezónních zařízeních. Že i samotné vyhledávání neplatičů, vymáhání poplatků a soudní spory s tím spojené mají své – to jest další – náklady, snad netřeba dodávat.
V případě financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu všechny výše zmiňované problémy odpadnou. A tady je možná – paradoxně – jeden ze zakopaných psů. S odpadlými problémy totiž odpadne i poptávka po všech těch dodatečných vymahačských službách, takže někdo přijde o zajímavý byznys (a někdo možná o provizi). I to může být docela dobrý důvod proč tvrdit, že bez koncesionářských poplatků média veřejné služby přijdou o nezávislost.