Až budou čeští živnostníci a firmy na konci března odevzdávat daňová přiznání, budou mít jednu jistotu. Tolik času a námahy s vypracováním daňového přiznání nemuseli jejich konkurenti vynaložit v žádné jiné evropské zemi s výjimkou Běloruska. Zatímco lucemburský podnikatel věnuje vypracování, odevzdání a zaplacení daní v průměru 50 hodin ročně, českým živnostníkům to zabere téměř desetkrát více času: 557 hodin za rok.

Podobná situace je u platby DPH. Zatímco ve Finsku nebo Lucembursku její vyřízení zabere firmám a živnostníkům 24 hodin za rok, v Česku tento proces trvá téměř sedmkrát déle, a zabere 160 hodin. O 50 hodin více než třetím Polákům a s nepříliš velkou ztrátou na Bulhary s 195 hodinami. Češi tak výrazně zaostávají nejenom za těmi nejlepšími, ale i za evropským průměrem, který je 68 hodin.

TIP: Daňové přiznání k dani z příjmů 2011: Návod k vyplnění

Přitom zjednodušení daňového systému slibují tuzemským podnikatelům politici před každými volbami. Jenže i přes všechny změny zůstává daňový systém stále neprůhledný, zbytečně složitý a neefektivní. Přitom příležitostí k dosažení nápravy bylo více než dost. „Přibližně 120 novel zákona o daních z příjmů za 18 let jeho existence představuje nepochybně značné provinění vůči našim poplatníkům,“ říká Peter Chrenko, partner v daňovém a právním oddělení poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers Česká republika.

Právě časté změny systému přitom představují pro české podnikatele a firmy výraznou komplikaci. „Významně přispívají k administrativní zátěži, která dusí zejména menší firmy,“ řekla PROFITU Pavla Břečková z představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Kvůli nepřehledné a neustále se měnící legislativě se bez služeb daňového poradce dnes neobjede jen velmi málo firem. Neustálé změny jsou často motivované snahou politiků zalíbit se určitým voličským skupinám. Ať už přímou úlevou, nebo zašmodrcháním daňových pravidel tak, aby na první pohled vypadala pro někoho výhodněji. „Mezi největší absurdity řadíme například zavádění nových ‚produktů‘ do daní z příjmů a jejich ‚jepičí život‘. Například stanovení minimálního základu daně u OSVČ, společné zdanění manželů s vyživovanými dětmi, superhrubá mzda a její zrušení v novele zavádějící Jedno inkasní místo,“ řekl PROFITU prezident Hospodářské komory Petr Kužel.

Za Haiti a Jemenem

Českým firmám dávají za pravdu i mezinárodní studie. Tradičně hluboko za vyspělými zeměmi končí Česko například podle studie Paying Taxes, vydávané PwC ve spolupráci se Světovou bankou, která hodnotí daně ve 180 zemích světa. V roce 2012 se sice pozice Česka díky vládním reformám nepatrně zlepšila, přesto země zůstává za státy, jako je Haiti, Jemen, Guayana nebo Nepál. „Celková 117. příčka není zrovna místo, kde bychom chtěli náš daňový systém vidět. Studie Paying Taxes tak ukazuje, jak moc důležité je pro zjednodušení daňového systému, a tím nakonec i zlepšení našeho umístění, úspěšné spuštění takzvaného Jednoho inkasního místa,“ upozorňuje Peter Chrenko.

Pro firmy přitom nejsou neustálé změny jen únavné, ale také velmi nákladné. Časté změny znamenají pro společnosti vysoké náklady na přizpůsobení, například školení zaměstnanců v oblasti účetnictví, mezd a daní. „Nicméně ještě větší komplikace způsobuje nutnost přepracovat firemní obchodní či investiční strategie a ztráty s tím související. Tyto náklady nejsou tolik zjevné, nicméně v dlouhém období jsou obrovské,“ říká v rozhovoru pro PROFIT Zdeněk Hrdlička, makroanalytik PwC (celý rozhovor si přečtěte zde). Přizpůsobovat se musí i státní správa.

* Součet daně ze zisku, odvodů mezd a ostatních daní placených ze zisků

Zdroj: Doing Business 2012

Po krk ve formulářích

Studie Paying Taxes například odhaduje, že čas potřebný ke splnění daňových povinností se zvyšuje v průměru o 30 procent v případě, že příspěvky na sociální zabezpečení jsou vybírány jinou institucí, než je daňová správa. „I po spuštění Jednoho inkasního místa ještě zbude řada zlepšení, která by naši daňoví poplatníci ocenili, protože by jim snížila náklady. Například podávání daňových přiznání prostřednictvím internetu snižuje čas potřebný ke splnění daňových povinností o desítky procent,“ dodává Chrenko.

Projekt Jednoho inkasního místa je jedním ze tří pilířů daňové reformy. Mohl by fungovat od roku 2014. Podle představ ministerstva financí má integrovat funkce výběru příjmů veřejných rozpočtů, všech daní, cel a sociálního a zdravotního pojištění na jeden účet, aby měl daňový poplatník v podstatě jednoho partnera, vůči kterému bude platit všechny odvody. Například nyní musí firmy poskytovat výkazy o DPH na finanční úřad a zároveň vyplnit výkaz Intrastat, obsahující prakticky totéž, jen v jiné struktuře, pro celní úřad. „Mistrným dílem jsou také výkazy pro Český statistický úřad, neboť základní požadovaná data jsou kompletně k dispozici v daňovém přiznání a jeho přílohách Rozvaha, Výkaz zisku a ztráty a Úhrn mezd,“ zmínila Pavla Břečková.

Ministerstvo slibuje, že inkasní místo zjednoduší systém a maximálně sníží administrativní zátěž spojenou s výběrem daní. „Jedno inkasní místo představuje ambiciózní program na modernizaci výběru daní, cel a odvodů s cílem snížení administrativní zátěže, která na poplatnících leží z hlediska plnění zákonných povinností, a snížení nákladů zatěžujících rozpočet,“ uvedl ministr financí Miroslav Kalousek. „Jedná se také o jedno z dlouhodobých opatření Národního protikrizového plánu vlády,“ dodal ministr. Změna zákonů, které zřízení inkasního místa přinesou, již prošla legislativním procesem a na přelomu roku ji podepsal prezident Václav Klaus.

Nedá se ovšem čekat, že by tato daňová novela přinesla symbolické ukončení legislativní smršti a zakotvení v poklidném přístavu právní stability. Alespoň ne pro nejbližších několik měsíců. Ministerstvo financí chce kvůli dírám v rozpočtu měnit hned celou řadu daní. Navrhuje například snížení výdajových paušálů pro živnostníky na úroveň roku 2004, tedy převážně na 25 procent, zavedení jednotné sazby DPH ve výši 19 nebo 20 procent nebo zvýšení daně z elektřiny.

-Dalibor Dostál | Více na Profit.cz