Na základě výsledků ankety se necelých 46,4 % odpovídajících s takovým zákazem často setkává a vadí jim to. 22,7 % se s ním setkává spíše méně a necelým 16 % je to jedno. 15 % se s takovým zákazem nikdy nesetkalo. Jak to tedy ve skutečnosti je? Může provozovatel zařízení zakázat spotřebiteli vstup s kočárkem za jakékoliv situace, nebo je ve svém počínání omezen právem spotřebitele na rovné zacházení? Zákon o ochraně spotřebitele, jmenovitě § 6, zakazuje podnikateli chovat se v rozporu s dobrými mravy a zejména zakazuje spotřebitele jakýmkoliv způsobem diskriminovat. Dozor nad dodržováním tohoto zákazu je svěřen do pravomoci kontrolního orgánu České obchodní inspekci (dále jen ČOI), jež může podnikatele pro porušení právě zmíněného ustanovení pokutovat, a to až do výše 50 milionů Kč. Diskriminace je jednání, kdy se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci zachází méně příznivým způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro rozdílný přístup, a pokud se tímto jednáním nesleduje legitimní cíl, nebo pokud nejsou použité prostředky sledovanému cíli přiměřené. Tolik litera zákona. V případě zákazu vstupu s kočárky, se podnikatelé často hájí tím, že tento zákaz má za účel chránit jejich majetek, neboť často dochází k tomu, že kočárky slouží jako nástroj k úschově kradeného zboží. Dalším motivem je ochrana zákazníků bez kočárku, neboť kočárky ostatním překážejí. Jiní podnikatelé uvádí, že se pro uvedené opatření rozhodli s ohledem na ochranu bezpečnosti zákazníků, včetně právě dětí. Tvrdí, že když je maminky nechají chvíli v kočárku samotné, hrozí, že se budou snažit rukama opírat do stojanů se zbožím a figurín, jež by na ně mohly spadnout. Sdružení obrany spotřebitelů (dále jen SOS) se domnívá, že zákaz vstupu s kočárky může být diskriminačním jednáním z důvodu rodinného stavu, vždy ale záleží na konkrétní situaci a o diskriminaci nemusí jít vždy a za všech okolností. Prodávající může rozdílně zacházet s jedním zákazníkem odlišně než s druhým (odmítnout vstup do prodejny s kočárkem) jen tehdy, pokud tím chce dosáhnout nějakého legitimního cíle, přičemž prostředky k jeho dosažení musí být přiměřené a nezbytné, to jest jestliže tohoto cíle nelze dosáhnout jiným, méně drastickým opatřením. Odlišné zacházení tedy musí být odůvodnitelné legitimním cílem, např. ochranou podnikatelova majetku, bezpečností ostatních zákazníků, současně však takové opatření musí jevit známky přiměřenosti, jako je tomu např. u zákazu vstupu se zmrzlinou, kdy skutečně hrozí poškození zboží. V případě většího obchodu – prostory prodejny jsou uzpůsobeny k tomu, aby se zákazník s kočárkem, případně vícero kočárky v prodejně mohl bez problémů pohybovat, a tudíž neohrozil bezpečnosti zákazníků. Stejně tak ochrany majetku může být dosaženo dozorem zaměstnanců či kamerovým systémem, nikoli takovým opatřením jako je zákaz vstupu s kočárky (hledisko přiměřenosti a nezbytnosti). V rámci projektu „Co je a není diskriminace“ podalo SOS společně s občanským sdružením Iuridicum Remedium stížnost pro nečinnost i žádost o oficiální stanovisko ČOI, která toto jednání neshledala diskriminační. ČOI se domnívá, že ochrana majetku i bezpečnosti zákazníků je legitimním cílem, který dle jejich názoru činí zákaz vstupu s kočárky nediskriminačním, a proto takové jednání nesankcionuje. Otázkou přiměřenosti a nezbytnosti se ČOI již ve svém stanovisku nezabývá. Dále ČOI tvrdí, že žádný právní předpis nepřikazuje prodávajícímu povinnost strpět, či umožnit pohyb jakýchkoliv předmětů, včetně kočárků v provozovně. Dalším argumentem je pak odpovědnost provozovatele ve vztahu ke kočárku v provozovně. SOS s tímto názorem nesouhlasí a nadále považuje zákaz vstupu s kočárky do dostatečně prostorné prodejny za diskriminační, a tudíž v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele. Za diskriminaci je toto považováno mimo jiné také občanským sdružením Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, které se zaměřuje zejména na potírání diskriminace. --- Zdroj: SOS ---