Množící se byrokracie, přebujelý sociální stát, dotace, státní zásahy, výzvy typu „do dvaceti let překonáme USA“, regulace kde čeho (např. jeden z posledních nápadů na povinně zakulacenou kabinu u nákladních automobilů) nejsou právě recepty na rychlý ekonomický růst. Evropa se zásluhou mnoha špatných vládních kroků potýká s obrovskými ekonomickými problémy a jejich řešení je v nedohlednu.
Vzor v Evropě

Vypadá to, že USA si vzaly příklad z Evropy. To rozhodně není dobrá zpráva pro světovou ekonomiku. Mnoho z předvolebních slibů Baracka Obamy jakoby vypadlo z programu Strany evropských socialistů. Naštěstí jsou Spojené státy americké stále ještě dost vzdáleny evropské míře rovnostářství a státních zásahů.

V Evropě se přerozdělí něco přes polovinu hodnot vytvořených během roku, v USA je to zatím „jen“ 40 %. Nakročeno k dohnání Evropy mají dobře.

Zatímco v Evropě každoročně vznikají stovky nových pravidel svazujících obchod, americká obchodní komora si stěžuje, že za posledních 10 let přibylo asi 80 regulačních zákonů. Upřímně, co bychom za takový počet v ČR dali. Tento, na Evropu nízký, počet regulačních zákonů, dokazuje, že kdysi ryze svobodná ekonomika se pomalu, ale jistě přibližuje evropskému modelu. Není to však jen vinou Obamy, svůj díl viny nesou i republikáni.

Problémem je, že se podniky stále více obracejí ke státu a ptají se, co pro ně bude dělat. I když to ještě není v takové míře jako v Evropě, je to alarmující.

Zvyšující se dluh

Co je jednotícím prvkem USA a Evropy? Hádal by správně ten, kdo by odpověděl, že dluh. V obou případech státní závazky rostou v posledních letech exponenciálně. Pravda, v několika zemích Evropy se jej daří relativně krotit, ale to jsou spíše světlé výjimky. Průměrné zadlužení zemí EU v poměru k HDP za posledních pět let vzrostlo o 20 procentních bodů. V případě USA je to dokonce o více než 40 procentních bodů. I když většinu dluhu stále drží domácí instituce a občané, narůstající tempo zvyšování závazků se pomalu vymyká kontrole. Co vlastně za růstem dluhu v USA stojí?

První důvod je možná překvapující, ale jde o rozšiřování sociálního státu. A to přesto, že si nezaměstnaní a nemocní Američané mohou nechat zdát o záchranném polštáři, jak jej znají Evropané. Ovšem výdaje na sociální oblast se za posledních deset let zvýšily o pět procentních bodů na 20 % HDP. V absolutním vyjádření výdaje na sociální oblast a důchody dosahují 1 361 mld. USD, a to ještě tento údaj nezapočítává výsluhu pro válečné vysloužilce, která představuje částku kolem 125 mld. USD. Stále jsou však sociální výdaje v USA, alespoň pokud jde o poměr k HDP nižší než v Evropě.

K tomu, aby bylo možné vzrůstající výdaje financovat, je třeba mít na ně zdroje. Jednou z mála možností, jak tyto zdroje získat, je zvýšení daní. To ruku v ruce s sebou nese zvýšení přerozdělování. Vzhledem k potřebě financí Obamovi nezbude nic jiného než daně zvýšit alespoň na úroveň, kde byly před snížením, které provedl jeho předchůdce. S velkou pravděpodobností ani to však nebude stačit. Možná se dočkáme i událostí, které nám nyní připadají fantasmagorické, jako je zavedení vysoké federální daně z přidané hodnoty.

O zvyšujícím se počtu regulatorních opatření již byla „řeč“. Trnem v oku americkým firmám jsou především státní zásahy do podnikání. Na přeregulovanost podnikatelského prostředí si stěžuje takřka polovina malých a středních podniků, která jsou motorem americké ekonomiky. Podle komory zastupující tyto podniky činí náklady na požadavky kladené regulacemi a byrokraty 10 000 USD ročně na jednoho zaměstnance. I když tyto náklady nejsou tak vysoké jako v Evropě, mají negativní vliv na podnikatelské prostředí.

-Šimon Finemon | Více na Investujeme.cz