Současné nastavení 2. pilíře penzijního systému obsahuje řadu rizik, pro která se mu rozumní lidé budou snažit vyhnout. Vstoupí tak do něj buď lidé s velmi vysokými příjmy, nebo ti, které do penzijních fondů naženou bezhlaví prodejci. Fondový systém přitom bez dostatečného počtu účastníků nebude moci fungovat efektivně. Nepředpokládám, že by vláda počítala s náhlým zbohatnutím české populace, ale může počítat s populací hloupou, která si nechá prodat cokoli?

Jedním z hlavních rizik současné podoby fondového systému (vedle politických a tržních rizik) je, že jeho účastník neví, co po letech a desetiletích spoření dostane. Bude si muset koupit doživotní rentu od pojišťovny, ale její podoba je natolik nejistá, že koupě pověstného zajíce v pytli se v jejím světle rovná jistému a bezpečnému obchodu. Přitom snížit toto riziko na únosnou mez není nikterak složité.

Hlavní riziko doživotní renty a na ní navázané pojistné produkty (neboť jsou to právě pojišťovny, kdo je oprávněný doživotní renty prodávat) nespočívá pouze v konkrétní produktové nabídce závislé na aktuální tržní situaci a demografickém vývoji v době odchodu účastníka 2. pilíře do penze, ale zejména v oněch 2 % z hrubé mzdy, která bude muset „dopenzijně“ odvádět do penzijního fondu, pokud se pro vstup do fondového systému rozhodne.

Při hrubé mzdě 25 tis. Kč představují 2 % částku 500 Kč měsíčně, což při dnešní čisté mzdě (pro bezdětné) 19 295 Kč není zanedbatelná suma. A když ji po odchodu do důchodu navíc bude dostávat zpět v měsíční rentě neurčité výše… to raději odvrhne celý druhý pilíř.

Na druhý pilíř slýchám nejčastěji dvě zásadní námitky. První se týká možnosti dědictví nastřádaných prostředků, které není řešeno optimálním způsobem (pokud je dědic účastníkem 2. pilíře, dostane peníze připsané na svůj účet a v důchodu bude mít o ně vyšší rentu). Druhé se týká nemožnosti alespoň částečného výběru prostředků z penzijního fondu po odchodu do důchodu.

-Petr Zámečník | Více v článku "Vzkaz politikům: Z 2. pilíře umožněte 40% jednorázový výběr!"