Proč cena benzínu a nafty nereaguje na změnu ceny ropy rychleji, zejména při poklesu ceny základní suroviny? Na cenu pohonných hmot má kromě samotné ropy vliv také americký dolar, resp. jeho kurz k české koruně, a samozřejmě samotná poptávka. Vztah ropy a dolaru je poměrně úzký a navzájem se dosti významně ovlivňují.

Poptávka u nás, zdá se, není až tak velmi důležitá, na druhé straně je pravdou, že je hodně neelastická. To znamená, že například zvýšení cen pohonných hmot o jedno procento neznamená snížení poptávky po benzínu, nebo naftě o jedno nebo více procent. Prodejci si tak, i vzhledem k relativně nízkým maržím, mohou dovolit nereagovat na výkyvy cen ropy tak promptně, jak by si to (zejména u zlevňování ropy) mnozí přáli. Jiným příkladem jsou Čína nebo USA, kde jsou sice ceny pohonných hmot výrazně nižší než u nás, ale lidé na jejich zvýšení reagují poměrně razantně, zejména v poslední době. V Číně jsou pohonné hmoty výrazně dotovány a stát reguluje jejich ceny.

Poslední výrazné zvýšení cen o 18 %, kterým chtěla čínská vláda vysloveně omezit automobilovou dopravu, se projevilo na prodejích aut, které v červenci vzrostly nejméně za dva roky. V USA, které nejvíce pociťují pokles spotřebitelských výdajů a kde začínají mít prodejci velké problémy s prodeji velkých, na spotřebu náročných aut, jež byly ještě donedávna hlavním prodejním artiklem automobilek. Dnes se situace výrazně mění a prodeje větších aut jsou skutečně mizerné.

U nás ale zatím taková situace podle všeho nehrozí. Naši řidiči jsou možná mnohem tolerantnější a mírnější, nebo si mnoho řidičů zkrátka zvyklo na určitý „standard“, kterého se nemíní vzdát ani při zvyšujících se nákladech na vlastní dopravu. Ti, kteří dojíždějí do měst z okolních vesnic, mnohdy ani nemají moc na výběr a ti, kteří žijí ve městě jako je Praha, mají pravděpodobně dostatečný příjem na to, aby omezovali své pohodlí a přesedlali na MHD. Výrazný pokles individuální dopravy by mohl nastat při překročení některé z kulatých cenových hladin, jako je 35, nebo spíše 40 korun za litr benzínu.

Samotné zdražování benzínu a nafty a potažmo „remcání“ řidičů je u nás také ovlivněno určitou setrvačností jak na straně prodejců, kteří mají určité zásoby pohonných hmot, tak i na straně motoristů, kteří pohyby benzínu v řádech desetihaléřů výrazně nepocítí. I tak si lze vysvětlit skutečnost, že domácí prodejci začali výrazněji upravovat ceny pohonných hmot směrem nahoru až tři týdny poté, co ropa začala svou jízdu směrem nahoru. Ropa začala stoupat už začátkem února (cena se pohybovala kolem 89 dolarů za barel), přičemž ještě koncem února byly průměrné ceny benzínu na stejné hladině, jako byly na začátku růstové rallye ropy. Výraznější zdražování začalo prakticky až na začátku března, kdy cena ropy už překonala 100 dolarovou hranici.

Ani pak ale zvyšování cen benzínu a naft nebylo tak výrazné, jak by se vzhledem k cenám ropy dalo očekávat. Cena ropy od února po svůj vrchol, tedy 11. července, vzrostla o celých 65 % (rekord 147 dolarů za barel), přičemž ceny benzínu od února do svého vrcholu (který byl dokonce o tři týdny dříve, tedy 22. června) vzrostly o necelou čtvrtinu (23,9 %) a nafty o necelou třetinu (32,5 %). 

Ano, motoristi u nás mohou děkovat již zmiňovanému dolaru, jehož oslabování velmi efektivně zmírňuje dopad vysokých cen ropy na ceny pohonných hmot u nás. Jeho oslabování zase nebylo až tak výrazné. Při dosažení svého minima totiž ztrácel oproti své únorové hodnotě „pouhých“ 17 %, a v červnu, když byly ceny pohonných hmot u nás maximální, to bylo 12,4 %. 

Vysoké daně? Díky za ně!

Za to, že zde existuje tato nevyrovnanost, může vícero faktorů, které se v ceně benzínu a nafty u nás promítají. Kromě samotné suroviny, která v případě benzínu tvoří něco přes 40 % a u nafty kolem poloviny, je to ještě 19% sazba DPH, spotřební daň (benzín 11,84 Kč/l, nafta 9,95 Kč/l) a samozřejmě marže prodejců, které jsou v současnosti dosti nízké (kolem dvou korun na litr). Při výraznějších zvýšeních se stále častěji začínají objevovat hlasy preferující snížení daní, a to zejména spotřební daně, která představuje významnou položku pohonných hmot. Především u nafty, která koncem roku začala být dražší než benzín.

A to i přesto, že je spotřební daň na naftu o dvě koruny nižší jako u benzínu. Je to dáno vyšší poptávkou ze strany nákladní dopravy, a také nedostatečnými kapacitami na výrobu nafty, které nelze rychle a jednoduše doplnit. Snížení daní pocítí zejména stát, protože každá koruna, o kterou sníží spotřební daň, ho za rok připraví o sedm miliard korun do státního rozpočtu. Podle Sdružení čerpacích stanic ČR (SČS ČR) by snížení spotřební daně nakonec ani nemuselo vést ke snížení ceny, protože nižší cena nafty povede ke zvýšení nákupu naftových vozidel, což pak povede ke zvýšení poptávky a opět ke zvýšení cen. Na druhé straně ale vzhledem ke zmiňované příjmové i cenové neelasticitě poptávky bych ale tento argument možná nepřeceňoval. Nakonec by se dalo říci, že právě daně, které v současnosti tvoří velkou část ceny nafty i benzínu, jsou tím, co vytváří polštář při rychlém zdražování černého zlata.

Zní to sice trochu nelogicky, ale kdyby samotná surovina tvořila významnou položku při vytváření ceny nafty a benzínu, určitě by dnes byla levnější, ale volatilitu na trhu s ropou bychom pocítili mnohem výrazněji. Pak by se mohlo stát, že benzín by v průběhu jednoho týdne nezdražil z 31,2 na 31,9 korun za litr, ale z 25 na 27 korun. Jaké by byly reakce motoristů, to nechci ani vědět. Nechci tvrdit, že daně jsou skvělá věc a že bych se bez nich neobešel, ale existují i státy s vyšším daňovým zatížením. A když se někomu nelíbí, že za 40 litrů nafty zaplatí namísto 1 100 korun 1 400 korun, tak ať klidně jezdí hromadnou dopravou. Kromě ušetřených peněz bude mít i dobrý pocit, že udělal něco pro životní prostředí.

Více na Investujeme.cz