Česká legislativa je nastavená tak, že každý z nás je po své smrti považován za orgánovou banku. Je známým faktem, že orgány jednoho mrtvého člověka mohou zachránit i šest jiných lidí.

I když je myšlenka sama o sobě dobrá, je pochopitelné, že ne každému se zamlouvá představa, že po jeho skonu jeho tělo rozřežou lékaři a rozeberou ho jako auto na náhradní díly.

Z toho důvodu má každý Čech právo s posmrtným odběrem orgánů nesouhlasit a zajistit tak, že jeho tělo zůstane i po skonu stejné jako zaživa. Rodiče dokonce mají možnost zakázat odběr orgánů i svým nezletilým dětem. A to dokonce až po smrti svého milovaného potomka.

Pokud orgány darovat chcete, nemusíte dělat nic, v tom je to snadné. Pokud ovšem nesnesete představu, že budete po smrti rozřezáni, čeká vás trocha byrokracie.

Musíte se totiž zaregistrovat Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, který spravuje ministerstvo vnitra.

To obnáší vyplnění speciálního formuláře, v němž si dokonce můžete vybrat, jestli třeba chcete darovat srdce, plíce nebo oči nebo naopak chcete zůstat zcela netknutí.

Nesouhlas je samozřejmě možné kdykoliv odvolat. A je také dobré si uvědomit, že ač česká legislativa počítá s naším tichým souhlasem, rozhodně to neznamená, že se na vás lékaři s nabroušenými skalpely vrhnou hned po smrti. Výběr vhodného dárce orgánů je totiž složitý proces.