Chystá se změna zákona o obalech, přesněji zálohování PET lahví i plechovek. O kolik odhadujete růst ceny nápojů; určitě se dá předpokládat, že by se vyšší náklady obchodníků jistě odrazily na ceně. Studie Ireas, kterou si nechalo zpracovat Ministerstvo životního prostředí , uvádí, že lze očekávat nárůst cen nápojů po zavedení záloh na jednocestné obaly podle druhu nápojů až o 7 %, někteří výrobci, však již dnes odhadují zvýšení ceny nápojů až o 20%. Na zvýšení ceny nápojů budou mít především vliv. náklady na označování obalů (certifikované barvy na etiketách) investice obchodu do nákupu výkupních automatů a u menších obchodů zřízení prostorů pro manipulaci s vrácenými obaly náklady na zřízení a provoz clearingového centra (zúčtovací středisko pro zálohy) náklady na zabezpečení celého systému proti zneužití a falšování (etiketa se stane ceninou) nárůst provozních a administrativních nákladů u všech dotčených subjektů Co by nový systém znamenal pro malé potravinářské obchody, které nemají na skladování lahví prostory a těžko čelí už dnes tlaku supermarketů? Musely by prázdné lahve, tedy odpad, skladovat spolu s potravinami a co by to znamenalo z hlediska hygieny? Dá se předpokládat, že menší obchody nemohou investovat do výkupních automatů, lisovacích zařízené atd. (cena 15 000 EURO) a buď prodej nápojů ukončí nebo musí vyčlenit plochy pro manipulaci, kde budou jednocestné, neporušené obaly do doby odvozu skladovány. Na rozdíl od systému opakovaně použitelných obalů (např. skleněných pivních lahví) nebudou PETky ani plechovky umisťovány do přepravek, ale bude se tento odpad někde shromažďovat, zbytky nápojů rozlévat a plesnivět, přitahovat hmyz a drobné hlodavce, což může způsobit kontaminaci ostatních druhů potravin. Kolikrát je možné použít novou vratnou PET láhev? Jak by bylo zajištěno, aby se ke spotřebiteli nedostal kontaminovaný nápoj, kdyby někdo lahve předtím použil např. na petrolej? Jak drahé by bylo zajištění takové bezpečnosti? Vratná PET lahev, kterou český spotřebitel v 90. letech odmítl, nevydrží déle než 5 oběhů, protože vzhledem k nižší odolnosti materiálu je její životnost několikanásobně nižší než u např. vratné skleněné lahve. Technologie na jejich plnění je zcela odlišná od plnění jednocestných PET lahví ( tehdejší investice do jedné linky včetně lahví se pohybovala kolem 1,5 miliardy Kč) a z důvodu zajištění bezpečnosti potravin by bylo nutné investovat další vysoké náklady do systému kontroly. Vratné plastové lahve jsou technologií, kterou si mohou dovolit jen ti největší výrobci a např. prosazování tohoto systému v Německu vedlo ke krachu menších místních výrobců, kteří si drahou technologii nemohli dovolit. Lze předpokládat, že efekt by mohl být i v ČR stejný – konec menších výrobců. Ještě na závěr můžete navrhovaný systém porovnat s praxí v jiných státech Evropské unie ? V porovnání se stavem skutečných úspěchů systému třídění v ČR v rámci zemí EU , kdy jsme jednoznačně nejlepší (vzrůstající tendence 2003 – 2005) se ukazuje, že nově uvažovaný model záloh má více problémů než pozitiv. je neúměrně dražší – stávající cena cca 6 tis. Kč/ t, nová cca 150 tis. Kč/t vytříděného PET žádné výrazné pozitivní důsledky, nárůst v třídění plastu jen o necelá 3 % pro zvýšení stávajícího systému sběru a třídění by stačilo pouze zapojení o 2 – 8 % lidí více k dosažení srovnatelné vyšší účinnosti ekvivalentní zavedení záloh Systém, navrhovaný MŽP (tedy německý) je pro ČR ze shora uvedených důvodů nevhodný. Zřejmě proto chce MŽP nadále prosazovat systém švédský – dochází však k velkému paradoxu. Švédský systém od svého zavedení v roce 1984 nikdy nedosáhl svého cíle – podstatné zvýšení recyklace (např. míra recyklace plastů tam dnes dosahuje jen 25%, což ve srovnání s námi, 46 % opět nedává racionální argumenty k zavedení u nás). Při srovnávání těchto systémů se vždy nabízí otázka – proč rušit něco, co dobře a efektivně funguje a nahrazovat to něčím, co je drahé a spotřebitele obtěžuje. [ Autor: SOS ]