Nejvíce Čechů, 18,6 procenta, očekává, že jejich starobní důchod bude dosahovat 51 až 60 procent jejich předchozího příjmu. Jen o něco méně lidí, 16,3 procenta, si myslí, že důchod dosáhne úrovně 61 až 70 procent příjmů. Přes 12 procent respondentů bylo ještě optimističtějších a uvedlo, že očekává starobní důchod ve výši 71 až 80 procent předchozího příjmu.

TIP: Při výpočtu důchodu hraje roli každá tisícikoruna v příjmech

Skutečností však je, že průměrný důchod v Česku je okolo 11 700 korun, což je pouze necelých 42 procent hrubé průměrné mzdy. Z toho důvodu odborníci i nadále tvrdí, že by si lidé měli na důchod přispívat pravidelně a řešit tím situaci, do které se v budoucnu dostanou.

Optimální důchod? Osmnáct tísíc měsíčně

„I ti, kteří se na důchod finanční připravují, obvykle spoří málo. Variant je víc a výběr té správné by měl mít na starosti vždy odborník. Přirozeně se ale nabízí penzijní fondy. Průměrný Čech do nich ukládá zhruba 600 korun měsíčně. Na významný příspěvek k důchodu by ale bylo potřeba až třikrát víc,“varuje Anežka Kneeová, penzijní analytička Swiss Life Select.

TIP: Penzijní fondy mají stále větší problém plnit přísliby důchodů

Měsíční důchod, který bychom přitom rádi měli, ale není nijak nízký. Tři čtvrtiny z nás by rádi dostávali alespoň čtrnáct tisíc měsíčně. Průměrná částka se pak šplhá dokonce k osmnácti tisícům. „Představy Čechů o výšce svého příjmu ve stáří jsou možná střízlivější, než bychom čekali. K současné výši státních důchodů však mají pořád daleko,“ říká Kneeová.

Lidé pracují déle než kdy dříve

Počet pracujících lidí ve věku od 55 do 64 let v Evropě během posledních deseti let prudce narostl. Empirická studie realizovaná Munich Center for the Economics of Aging (MEA) zjistila, že skutečná výkonnost starších lidí se ale významně podceňuje.

Výzkumníci v MEA shromáždili údaje od téměř 4 000 pracovníků montážních linek v továrně na nákladní vozy Mercedes. Jelikož je tamní pracovní proces vysoce standardizovaný, byli schopní měřit produktivitu na základě chyb, a tak porovnat výkonnosti různých věkových skupin. Ke svému překvapení zjistili, že pracovní produktivita s rostoucím věkem neklesá, jak se má všeobecně za to, ale spíše roste a to až do věku odchodu do důchodu v 65 letech.

„V závěrečné analýze se zjistilo, že produktivita a spolehlivost je u starších pracovníků vlastně vyšší než u jejich mladších kolegů,“ říká profesor Axel Börsch-Supan, ředitel MEA a a jeden z předních evropských odborníků na ekonomii stárnutí. Hlavním důvodem je toto: „Starší pracovníci se díky svým zkušenostem lépe vypořádávají se stresem. Oproti svým mladším kolegům se také tolik nedopouštějí zásadních chyb, které by společnost stály nemalé peníze.“

Čeho lidé na sklonku života nejvíce litují?

Bronnie Wareová, australská zdravotní sestra, se dlouhá léta věnovala smrtelně nemocným lidem prožívajícím poslední chvíle svého života. Ti vědí lépe než kdokoliv jiný, čím si umírající procházejí a co zaměstnává jejich myšlenky.

Většina pacientů Wareové při přemítání o svém životě zmínila 5 rad, kterými se sami tak úplně neřídili a zpětně toho litují.

• Mít odvahu žít vlastní život
  Naprosto nejčastěji umírající lidé litovali svých nenaplněných snů. V průběhu života máme pocit, že musíme splnit očekávání lidí kolem nás. Zapomínáme přitom však plnit svá vlastní očekávání a žít život, o kterém tajně sníme. Až ke konci života si lidé uvědomí, kolik snů si mohli splnit, kdyby měli kuráž žít podle svého.
• Méně pracovat, více žít
  Každý z mužských pacientů Wareové prý tuto větu dřív nebo později pronesl. Kvůli neustálému honu za penězi a kariérou promeškali dospívání svých dětí nebo zanedbávali své manželky. Tento bod zmiňovaly i ženy, ale v menší míře, neboť patřily ke starší generaci, kde matky živitelky nebyly tolik rozšířeným jevem.
• Nebát se dávat najevo své city
  Mnoho lidí se zpětně trápí tím, že se báli vyjadřovat své pocity. Strach z toho, jak na ně ostatní budou nahlížet, je vždy držel zpátky. Proto v sobě raději dusili jak skutečné emoce, tak křivdy, které je trápily. Ve výsledku byli plní hořkosti a vzteku, které se staly příčinou mnoha závažných onemocnění.
• Nepřerušovat kontakt s přáteli
  Mnozí na sklonku života hluboce litují toho, že zanedbávali svá přátelství a nevěnovali jim dostatek pozornosti. Zaměřili se na budování vlastních životů tak soustředěně, že zcela ztratili kontakt se starými přáteli. Dle Wareová jsou však láska a vztahy to jediné, co nám na sklonku života dodává sílu jít dál.
• Být šťastný
  Lidé neustále zapomínají, že jsou sami strůjci svého štěstí. Mnoho pacientů Wareové si uvědomilo, že své štěstí považovali za závislé na ocenění druhých místo toho, aby si prostě někdy jen užili pěkný okamžik. Snadno zapadli do stereotypů všedního života a prostě jen přežívali dál, protože to bylo nejpohodlnější. Strach ze změny byl natolik silný, že jim nedovolil jít vstříc svému štěstí. Bronnie Wareová však sama píše: „Být šťastný je vědomé rozhodnutí.