Za tři nejdůležitější aspekty pracovního života považují Češi jistotu zaměstnání, práci, která baví, a vysoký příjem. Mít jisté zaměstnání je podstatné pro 93 % českých občanů, 91 % osob považuje za důležité mít práci, která baví, a pro 87 % občanů je podstatné mít vysoký příjem. Čtvrté až osmé místo z hlediska důležitosti pak podle získaných vyjádření zaujímá pocit užitečnosti práce pro společnost (důležité pro 77 % lidí), dále mít práci, které si ostatní váží (podstatné pro 75 % osob), mít práci, kde mohu samostatně pracovat (71 %), možnost pomáhat jiným (70 %) a konečně možnost pracovního postupu (důležité pro 65 % dotázaných). Na základě analýzy třídění druhého stupně bylo zjištěno, že osoby ve věku 30–44 let dávají častěji důležitost tomu – mít jisté zaměstnání. Pro Čechy, kteří svou životní úroveň označují za dobrou, a také pro středoškoláky s maturitou je častěji důležité, aby vykonávali takovou práci, která je bude bavit, dále vykonávat práci užitečnou pro společnost, mít práci, které si ostatní váží, mít možnost pracovat samostatně, mít možnost pracovního postupu a také pomocí práce pomáhat jiným lidem. Vysokoškoláci častěji považují za podstatnou možnost samostatné práce a také možnost pracovního postupu. Muži častěji než ženy přičítali důležitost vysokému příjmu a naopak ženy častěji než muži považují za podstatné prostřednictvím své práce pomáhat jiným lidem. Pokud měli ekonomicky aktivní Češi hodnotit situaci týkající se jejich skutečného zaměstnání, pak nejvíce z nich se domnívá, že v jejich práci nemají vysoký příjem (83 %). S mírným odstupem následuje možnost pracovního postupu v zaměstnání, jejíž perspektivu nemá dle získaných vyjádření sedm z deseti ekonomicky aktivních osob. V případě ostatních výroků se vždy méně jak jedna třetina ekonomicky aktivních vyjádřila v tom smyslu, že daný aspekt jejich skutečnému zaměstnání chybí. Tři z deseti ekonomicky aktivních uvedli, že nemají práci, které si ostatní váží, stejný podíl pak nemá možnost prostřednictvím své práce pomáhat jiným a opět tři z deseti ekonomicky aktivních také uvedli, že nemají jistotu zaměstnání. Přibližně jedna pětina ekonomicky aktivních nemá práci, kde by mohla samostatně pracovat, a stejný podíl nemá práci, která by je bavila. Konečně pouze desetina ekonomicky aktivních nemá pocit užitečnost své práce pro společnost. Podrobnější analýza ukázala, že lidé, kteří svou životní úroveň označují za špatnou, častěji uváděli negativní odpověď u všech uvedených aspektů. Stejně tak tomu je i v případě osob se základním vzděláním. Lidé se středoškolským vzděláním bez maturity a vyučení častěji odpovídali negativně v případě vysokého příjmu a možnosti pracovního postupu. Záporně se k možnosti pracovního postupu v zaměstnání vyjadřovali také častěji Češi ve věku 45–59 let.