Členské země se mohou pokusit řešit tento problém zvyšováním věku odchodu do důchodu a zvyšováním počtu let, které lidé potřebují odpracovat, aby měli nárok na státní důchod v plné výši.  Ale to má potom dopad na životní úroveň, jakou penzisté mohou očekávat, pokud si nezajistí finanční zajištění navíc.

V některých členských státech mohou zaměstnanci využít zaměstnanecké důchodové systémy, na něž přispívá jejich zaměstnavatel. Jsou známy jako systémy druhého pilíře a pokud je na horizontu slibný důchod na základě definovaných dávek v souvislosti s platy a službou, pak je to velmi výhodné.

Zaměstnavatelé se však obávají financování takových slibů, čímž stále více zavírají programy definovaných dávek a zavádějí alternativní plány definovaných příspěvků. Neexistuje žádný přínos příslibu, zaměstnanec dostane cokoliv, co případný „důchodový balíček“ nakupuje. Stručně řečeno, riziko splnění cílové dávky se přenese na zaměstnance.

Penze třetího pilíře jsou také „nákupem peněz“, nacházejí se na vrcholu prvního a druhého pilíře. Tyto programy ze své podstaty dobrovolné mohou být tím výrazným rozdílem mezi finančně dobře zajištěnou a bídnou penzí. Tyto dodatečné penze mohou také zajistit „most“ až do začátku státního důchodu, pokud lze dávky začít vybírat před státem určeným věkem odchodu do důchodu. Nicméně bez správného a regulovaného poradenství může střadatel zjistit až příliš pozdě, že jejich snahy o bezpečný finanční odchod do důchodu nebudou naplněny. Spořit dostatečné částky a investovat peníze moudře jsou zcela zásadní požadavky, ale dalším je i nechat si poradit.

Nárok na penzi je složité téma. S poradcem by mělo být pravidelně kontrolováno, zda důchodový balík peněz se plní podle plánu, aby bylo dosaženo cíle. Obecně použitelná rada po internetu nebude pravděpodobně stačit, zejména jestliže daný člověk střádá do několika „důchodových balíků peněz“. Navíc, pokud měl někdo přeshraniční kariéru, jak do sebe zapadá „důchodový balík“ z jednoho státu a další z jiného státu? Jak jsou státní penze vysloužené v jednotlivých členských státech ovlivněny koordinačními pravidly EU ohledně státních důchodů? Jak ovlivňují různé daňové systémy napříč členskými státy výslednou částku pro střadatele? To jsou jen některé z mnoha otázek, které by měl poradce zodpovědět – nějaký robot to nedokáže!

Loni v červnu zveřejnila Evropská komise svůj návrh nařízení o celoevropském osobním penzijním produktu (angl. Pan-European Personal Pension Product, PEPP) jako penze třetího pilíře. Ve státech, kde systémy prvního a druhého pilíře nejsou dostatečně rozvinuté, by produkt PEPP mohl nabídnout řešení pro občany, kteří mohou čelit nižším důchodům. V ostatních členských státech by PEPP mohl nabídnout svým občanům více možností.

Zatímco iniciativa PEPP je vítaná, nařízení, které je nyní v pracovní verzi, už představuje určité bariéry pro to, aby se stalo úspěšným přeshraničním důchodovým systémem. . PEPP má potenciál přispívat na Unii kapitálových trhů, ale jen tehdy, pokud dojde k překonání těchto bariér. Regulatorní a fiskální pravidla se v 28 členských státech liší, proto je k dosažení řešení potřeba pragmatismus a spolupráce. Jestliže jsou daňové pobídky nedostatečné a mohou se změnit, když začne platit nějaké ujednání, nebo dojde jen k harmonizaci dohody, je nepravděpodobné, že produkt PEPP uspěje.

Nařízení PEPP navrhuje, aby poskytovatelé PEPP poskytli omezený počet investičních strategií. To zahrnuje „možnost bezpečného investování“ jako výchozí volbu, která by měla poskytnout kapitálovou záruku. Přínos kapitálových garancí pro penzijní produkty je sporný, protože jejich poskytování je drahé. Výsledkem je, že podporovat kapitálovou záruku (pokud ve skutečnosti může být poskytnuta skutečná záruka – a jakou institucí?) by si vyžádalo investice s nízkým výnosem, v důsledku čehož by kapitál nemusel v důchodu stačit k zajištění dostatečné úrovně příjmu, aby doplnil jiné penze. Proto by zmiňování „bezpečné investiční strategie“ mohlo být pro střadatele zavádějící.

-Daphne Foulkes | Více na Investujeme.cz