Každý poskytovatel úvěru má povinnost důkladně prověřit schopnost spotřebitele splácet. Neprověří-li to řádně, nebude smlouva platná. To samozřejmě neznamená, že vypůjčené peníze se nemusí vrátit, jen se bude splácet přiměřeně možnostem zákazníka a bez úroků. Banky prověřují své zákazníky nejčastěji podle úvěrových a dlužnických registrů a prohlášení o příjmech, zvažují i výši úvěru a způsob jeho zajištění. Špatná úvěrová historie (opožděné platby z předešlých úvěrů), jiné běžící úvěry (počítá se sem i limit kreditní karty či kontokorent) či dluhy za energie nebo mobil mohou hypotéku prodražit nebo dokonce z jejího získání zájemce úplně diskvalifikovat.

„Vybíráme-li si úvěr, už před uzavřením smlouvy bychom měli dostat údaje o výši úvěru, jeho trvání, roční úrokové sazbě, RPSN, celkové splatné částce, výši, počtu a četnosti splátek či způsobu zajištění splácení. Zákon dokonce určuje standardizovaný přehled, aby se jednotlivé informace nemusely dolovat z ceníků a nepřehledných podmínek,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu. A dodává: „V případě úvěru na bydlení musíte samotný návrh smlouvy dostat rovněž v dostatečném předstihu, abyste si ho mohli prostudovat. Na rozmyšlenou máte 14 dní. Po tu dobu je návrh předložený poskytovatelem platný, a pokud se ho rozhodnete přijmout, musí být smlouva uzavřena.“ Výjimkou jsou situace, kdy se změní spotřebitelova úvěruschopnost, například pokud by přišel o práci.

Uvedení spotřebitele v omyl nebo špatné informování může mít několik důsledků. Od vysokých pokut od České národní banky, které však zákazníkovi moc nepomohou, spíše mají poskytovatele od takového chování odradit, až po možnost přepočítání úvěru. Chybí-li třeba informace o RPSN či celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebo pokud takové informace nejsou písemné, pak se úvěr úročí jen repo sazbou vyhlášenou národní bankou. Ta dnes činí jen 0,05 %. V případě chyb v údajích se pak úvěr přepočítá tak, aby celková splatná částka odpovídala tomu, co je ve smlouvě.

U spotřebitelského úvěru obecně platí, že jej lze bez sankce splatit. S tím ale jeho poskytovateli vznikají náklady, které je nutné uhradit. „V případě běžných úvěrů je stanoven strop ve výši 1 % z nesplacené částky, a pokud do splacení zbývá méně než rok, tak 0,5 %. U úvěrů na bydlení ale toto pravidlo neplatí a může to být více, pokud nejde o situaci, kdy se prodává nemovitost, která byla úvěrem financovaná. Tady je opět strop nákladů 1 % z nesplaceného, nejvýše však 50 000 korun,“ uvádí Zelený. Bez sankce lze spotřebitelský úvěr na bydlení splatit po oznámení nové úrokové sazby (tedy po fixaci) nebo v případě smrti, invalidity, dlouhodobé nemoci dlužníka nebo jeho manžela či partnera, pokud to vede ke snížené schopnosti splácet. Každý rok je také možné zaplatit 25 % z celkové výše úvěru.

Máme-li úvěr a dostaneme se do prodlení se splátkami, má věřitel právo na proplacení nákladů, které mu v důsledku toho vzniknou, např. úhradu upomínky a právníka. Dále na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu, která nesmí být vyšší než 0,1 % denně z částky, s níž je spotřebitel v prodlení. Celková suma pokut nesmí přesáhnout polovinu celkové výše úvěru, maximálně však 200 000 korun. Pokud by věřitel chtěl celý dluh najednou splatit, musí předtím dát dlužníkovi lhůtu alespoň 30 dní, aby závazky srovnal.