Neznamená to však, že nemůže být obviněn z přestupku jiného, konkrétně podle § 125c odst. 1 písm. k) (jiné porušení zákona).

Zástupce veřejné ochránkyně práv se zabýval případem stěžovatele, který byl účastníkem malé dopravní nehody, ale jen jako spolujezdec, nikoli jako řidič, který nehodu způsobil. Vůz, v němž se stěžovatel jako spolujezdec nacházel, narazil při výjezdu z parkoviště do zaparkovaného vozidla bez řidiče. Viník nehody z místa ujel, díky svědectví kolemjdoucích se však podařilo vozidlo dopátrat.
Vlastník vozidla (otec stěžovatele) uvedl, že v daný den svěřil vozidlo svému synovi (stěžovateli). Ten vypověděl, že ve vozidle byl jen jako spolujezdec.

I přes tyto skutečnosti byl stěžovatel jako spolujezdec úřady shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. i) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Stěžovatel se odvolal, ale jeho odvolání bylo zamítnuto.

Zástupce ochránkyně se se závěry úřadů neztotožnil, neboť má za to, že nelze trestat spolujezdce při malé dopravní nehodě za přestupek, který dopadá pouze na ty dopravní nehody, u nichž dojde k řádově závažnějším následkům. Není ale vyloučeno, že by dotyčný nemohl být uznán vinným z jiného přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k). Ve vztahu ke spolujezdci je však i tento postup diskutabilní, a to s ohledem na naplnění dalších znaků přestupku.

Zástupce ochránkyně tak dospěl k závěru, že úřady rozhodly nesprávně. Ministerstvo dopravy se s názorem zástupce ochránkyně ztotožnilo a rozhodnutí krajského úřadu zrušilo v přezkumném řízení.