Stavební spoření: Stát hledá cesty, jak ušetřit za státní příspěvky. Úspěšně!
3. 8. 2017 – 0:00 | Stavební spoření | red | Diskuze:
Státní příspěvek stavebního spoření je hlavní důvod pro uzavření spořicí smlouvy se stavební spořitelnou. Stát ale nechce na příspěvek vydávat příliš a hledá cesty k úspoře… a po dlouhých letech úspěšně.
Státní příspěvek stavebního spoření byl poměrně významnou složkou výdajů státního rozpočtu. Na vrcholu přesahoval i 16 mld. Kč za rok. Nyní se ho podařilo zkrotit a výdaje na státní příspěvek mírně převyšují 4 mld. Kč a stále klesají. Cesta k tomu ovšem nebyla jednoduchá a procházela mnoha omyly a politickou turbulencí.
Podpora stavebního spoření začala velmi štědře s cílem motivovat lidi k úsporám zejména na renovaci bydlení. Schválena byla v roce 1992 ve štědré výši 25 % z uložené částky až do výše 4 500 Kč. V té době dosahovala průměrná hrubá měsíční mzda 4 644 Kč, tedy téměř stejné výše. Dnes je státní příspěvek maximálně 2 000 Kč, přičemž průměrná mzda vzrostla v roce 2016 na 27 589 Kč.
Na začátky státní podpory stavebního spoření vzpomínal v rozhovoru pro Hypoindex.cz Pavel Pektor z Wüstenrot – stavební spořitelny, který stál u jeho zrodu: „Bylo to na pomezí roku 1991 a 1992, kdy byla vytvořena v České národní radě iniciativní skupina poslanců napříč celým politickým spektrem. […] Podařilo se vytvořit poslanecký návrh zákona, který procházel opačným procesem – až po vytvoření byl připomínkován ministerstvem financí, vládou a Českou národní bankou. Pak ale procházel klasickou legislativní cestou. Výsledkem bylo, že 25. února 1992 byl zákon jednomyslně schválen. Skutečně všichni poslanci pro něj zvedli ruku.“
První snížení státního příspěvku aneb První velká chyba
Státní výdaje na podporu stavebního spoření narůstaly postupně. K největšímu nárůstu ale došlo v okamžiku, kdy stát státní příspěvek snížil. Cílem snížení státního příspěvku bylo ulevit státu od desetimiliardových ročních mandatorních výdajů. V roce 2003 tak došlo ke snížení státního příspěvku z 25 % z uložené částky do 18 tis. Kč (tedy max. 4 500 Kč) na 15 % z naspořené částky do 20 tis. Kč (max. 3 000 Kč).
Snížení ale neproběhlo dobře. Z obavy z „retrospektivy zákona“, tedy ze zpětné platnosti zákona na již uzavřené smlouvy se nová výše státního příspěvku týkala pouze smluv uzavřených od 1. 1. 2004. A protože byl zákon schválen s předstihem, nastala v roce 2003 horečka uzavírání nových smluv. A s ní žně pro zprostředkovatele, kteří s radostí své klienty o chystané změně informovali.
Výsledkem byl nárůst výdajů na státní příspěvek nejen v roce 2003, ale též v roce 2004 a 2005, neboť lidé mnohdy uzavřeli smlouvu, ale spořit začali až postupně. Žádaný efekt snížení desítky miliard korun každoročních výdajů se nedostavil. Výdaje státu se dostaly pod úroveň roku 2002 až v roce 2011, kdy došlo k dalšímu – a mnohem efektivnějšímu – snížení státního příspěvku.
Druhé snížení státního příspěvku aneb Jak na to
V roce 2010 byla schválena novela zákona o stavebním spoření, která od roku 2011 snížila státní příspěvek z 15 % na 10 % z naspořené částky do 20 tis. Kč. Maximální výše státního příspěvku tak klesla z 3 000 Kč na 2 000 Kč. Rozhodující ale nebylo toto snížení, ale to, že se novinka vztáhla i na starší smlouvy. V té době přitom řada lidí ještě čerpala státní příspěvek v původní výši až 4 500 Kč.
Tehdejší vláda Petra Nečase chtěla zdanit zálohy vyplacené státní podpory za rok 2010 (které se ve výdajích na státní příspěvek promítly v roce 2011, viz Tabulka 1) zvláštní sazbou daně z příjmů ve výši 50 %. To ale Ústavní soud zrušil, neboť by se jednalo o pravou retroaktivitu zákona. Výsledkem ovšem bylo pouze odložení úspor státních výdajů.
Levicovým politikům a představitelům stavebních spořitelen se nelíbilo ani snížení státního příspěvku pro dříve uzavřené smlouvy. I proto podali stížnost k Ústavnímu soudu. V tomto směru ovšem dal soud za pravdu vládě a snížení příspěvku od nového roku ponechal.
Pokud by ke snížení státního příspěvku mělo dojít až pro nově uzavřené smlouvy, s velkou pravděpodobností by nevedlo ke snížení, ale naopak ke zvýšení státních výdajů, jako tomu bylo v roce 2004.
Nález Ústavního soudu ve věci státního příspěvku stavebního spoření tak umožnil snížení výdajů státu o polovinu z roku na rok. Zároveň ale zvýšil nejistotu střadatelů. Zatímco poplatky stavební spořitelně musí střadatel platit, již nemá jistotu, zda státní příspěvek bude dostávat i v následujících letech. Jakákoli vláda může prosadit zákon, který podporu stavebního spoření od následujícího roku sníží či zruší.
Tabulka 1: Výdaje státu na státní příspěvek stavebního spoření
Rok* | Reálně vyplacená státní podpora | |
Objem (mld. Kč) | Změna | |
2002 | 11,059 | 18,7% |
2003 | 13,261 | 19,9% |
2004 | 15,337 | 15,7% |
2005 | 16,086 | 4,9% |
2006 | 15,772 | -2,0% |
2007 | 14,976 | -5,0% |
2008 | 14,220 | -5,0% |
2009 | 13,262 | -6,7% |
2010 | 11,743 | -11,5% |
2011 | 10,729 | -8,6% |
2012 | 5,290 | -50,7% |
2013 | 4,953 | -6,4% |
2014 | 4,761 | -3,9% |
2015 | 4,562 | -4,2% |
2016 | 4,280 | -6,2% |
* Rok vyplacení státního příspěvku, tj. rok následující po roce získání nároku na státní příspěvek.
Zdroj: Asociace českých stavebních spořitelen (AČSS)
-Petr Zámečník | Více ke stavebnímu spoření na Investujeme.cz