Stavební spoření: Je, nebo není výhodné? Touto otázkou se zabýval Marek Macura v článku Stavební spoření: Pro spoření není výhodné!, který vyšel na serveru Hypoindex.cz v červnu. O závěru, ke kterému dospěl, napovídá už název článku. Svůj názor opírá o nezpochybnitelný fakt, že s přibývajícími úsporami na účtu stavebního spoření význam státní podpory pro jejich zhodnocení postupně klesá. S tím je určitě možno souhlasit. Nikoliv však s kategorickým konstatováním, že stavební spoření se k dlouhodobému spoření nehodí. V době své největší slávy bylo stavební spoření vnímáno veřejností především jako bezpečné a především díky štědré státní podpoře i výnosné spoření. Obrovský zájem o tento produkt natolik zatěžoval státní rozpočet, že jeho podmínky musely být v roce 2003 upraveny. Nyní je situace poněkud odlišná. Stavební spoření je stále více vnímáno spíše jako alternativa k hypotečním úvěrům. Místo objemu vkladů spravovaných stavebními spořitelnami roste hlavně počet i objem jimi poskytnutých úvěrů. Za loňský rok stavební spořitelny poskytly překlenovací úvěry a úvěry ze stavebního spoření v celkovém objemu téměř 74 miliard korun, což představuje meziroční nárůst o 40 %. Podle údajů Asociace českých stavebních spořitelen letos stavební spořitelny rozpůjčovaly dalších 40 miliard korun. Pro tuto chvíli však možnost získat prostřednictvím stavebního spoření relativně výhodný úvěr na financování bytových potřeb nehodnoťme a zabývejme se jím jen jako produktem pro dlouhodobé spoření. Výhodnost nelze posuzovat jen podle výnosů Výhodnost jakéhokoliv finančního produktu použitelného pro dlouhodobé spoření či investování není možno posuzovat jen podle možného výnosu. Vždy je třeba vzít do úvahy také míru rizika, že tohoto výnosu nebude dosaženo anebo že investor místo výnosu dokonce inkasuje ztrátu. Vedle toho je důležité zabývat se tím, zda investor ví, kdy a jak rychle své úspory bude potřebovat. Pouze kombinace těchto tří parametrů dává objektivní informaci o využitelnosti a výhodnosti produktů pro konkrétního investora. Možností nabízejících v několikaletém časovém horizontu vyšší zhodnocení vkladů než stavební spoření, je celá řada. Zpravidla je ale toto zhodnocení nabízeno bez záruky. Ve většině případů navíc není vyloučeno ani to, že investor o své úspory přijde. Člověku, který není ochoten připustit ani stín rizika, nechce investovat, ale spořit, požaduje garanci výnosu i návratnosti svého vkladu a zároveň ví zcela jistě, že své úspory nebude několik let potřebovat, lze jen stěží doporučit výhodnější produkt, než je stavební spoření. Alternativu k němu představují v podstatě jen spořící účty a termínované vklady. Výnos z nich však ve srovnání se stavebním spořením nebývá ani poloviční. Investice do podílových fondů, akcií, komodit, nemovitostí nebo čehokoliv jiného jsou vždy spojeny s rizikem. Výnos z nich není garantován, a pokud ano, tak jen v omezené výši. Navíc třeba ani garantované fondy nepředstavují jistotu návratnosti investice. Úspory svěřené investiční společnosti totiž nejsou, na rozdíl od bankovních vkladů, pojištěny. Kolik vynáší stavební spoření? Výnosnost stavebního spoření ovlivňuje především výše státní podpory. Střadatelé, kteří mají smlouvy o stavebním spoření uzavřeny před 31. 12. 2003 (tzv. „staré smlouvy“), mají možnost získávat od státu 25 % z ročně uspořené částky, nejvýše však 4 500 korun. Vázací lhůta, během níž nemohou nakládat se svými úsporami, je pro ně 5letá. V případě smluv uzavřených po 1. 1. 2004 (tzv. „nové smlouvy“) státní podpora činí „jen“ 15 % z ročně uspořené částky, nejvýše však 3 000 korun. Vázací lhůta se prodloužila na 6 let. Počítat je nadále třeba s oběma typy smluv. Trvání smlouvy o stavebním spoření je totiž omezeno výší naspořené částky a nikoliv časem. Člověka majícího starou smlouvu s výhodnějšími podmínkami nic nenutí, aby ji vypovídal. Jen nejspíš časem bude muset požádat o navýšení cílové částky. Pokud ale uspořené peníze nepotřebuje, ani je nechce investovat jiným způsobem, měl by si zrušení staré smlouvy dobře rozmyslet. Přechodem na novou smlouvu by totiž mohl prodělat. O tom ale zase až v jiném článku. Pro možnost porovnání výnosnosti finančních produktů se nejlépe hodí tzv. efektivní úroková míra, která zohledňuje rozložení výnosů a nákladů v čase. V případě stavebního spoření nemá smysl hodnotit jeho výnosnost v jednotlivých letech, ale minimálně za dobu odpovídající vázací lhůtě, a pak se zabývat tím, jak efektivní úroková míra klesá, pokud se ve spoření pokračuje dál. V případě starých smluv lze v prvních 5 letech počítat s efektivní úrokovou mírou 10 – 14 % p.a. Při 10letém spoření je to přes 6 % a při 15letém necelých 5 % p.a. V případě nových smluv je výnosnost stavebního spoření nižší. V prvních šesti letech lze dosáhnout efektivní úrokové míry kolem 6 % p.a., v případě optimalizace výše a časování vkladů pro získání co největší státní podpory ještě o něco víc – viz tabulka. Ani při 12letém spoření ovšem efektivní úroková míra neklesne pod 4 % p.a., což je výrazně víc, než lze aktuálně získat na spořicích účtech nebo termínovaných vkladech. Komu to nestačí, musí se poohlédnout jinde. Musí však být připraven přiměřeně riskovat. Stavební spoření jistě není ideálním finančním produktem a možnosti jeho využití pro dlouhodobé spoření jsou omezené. Ostatně jeho pravým účelem není jen spoření, ale vytváření finančních rezerv, které v kombinaci s úvěrem mají pomoci financovat bytové potřeby. Atraktivní však zůstává i pro ty, kdo si úvěr vzít nehodlají. Zejména pro opatrné investory s averzí k riziku stavební spoření představuje výhodnější alternativu k jiným spořícím produktům. Celý článek najdete na Hypoindex.cz