Představte si, že žijete v místě, kde je životní prostředí významně postiženo průmyslovým znečištěním. Jednou z možností, co proti tomuto můžete dělat, je pokusit se částečně snížit svou energetickou náročnost a tudíž závislost na energii, která je vyrobena z nečistých zdrojů jako je např. spalování uhlí.

Za účelem snížení energetické náročnosti domácnosti využijete „programu“ státu, dle kterého budete mít nárok na dotaci na zelenou energii (tzv. zelený bonus), kterou si dokážete sami vyrobit a spotřebovat.

Za nemalé peníze tak nakoupíte malou solární elektrárnu, tzv. ostrovní systém o výkonu několika málo kW, kterou si nainstalujete na svou střechu. Tento ostrovní systém je přitom založen na tom, že do sítě žádnou elektřinu nedodává, kdy veškerá vyrobená elektřina je určena výhradně pro okamžitou spotřebu, případně pro krátkodobé uložení v bateriích.

Jednoho dne vám však stát řekne, že váš ostrovní systém už nebude nadále podporován. To nezávisle na tom, kdy jste jej postavili či uvedli do provozu.

Výše uvedenému dnes čelí všichni majitelé ostrovních systémů. Uvěřili slibům státu, že to tento se zelenou energií myslí vážně, kdy následně byly tyto sliby ze dne na den odvolány. Přitom jediným dělícím kritériem byla skutečnost, že vyrobená energie se nedodávala do sítě.

Pokud by se nejednalo o ostrovní systém (který nijak neohrožuje energetickou soustavu!) zůstal by nárok na dotace zachován. Nutno říci, že při zavádění této změny neexistovalo žádné kritérium výkonu tak, jak je tomu např. u tzv. „solární daně“ (30 kW). Je tak zjevné, že opatření dopadá výhradně na nevýznamné fyzické osoby, kdy velké solární projekty tímto zůstaly nedotčeny.

- Více najdete na Hypoindex.cz | JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský