V období hospodářské recese jsou některé obory postiženy více, jiné méně. Automobilový průmysl patří k oblastem ekonomiky, která pod jejím zpomalením doslova úpí. Aby ne. Vždyť firmy nemají zakázky, lidé nemají jistotu zaměstnání, všichni šetří... a odkládají či přehodnocují koupi automobilů v prvé řadě, jakožto položku zbytnou (starší vůz svou funkci plní také dobře) a vysokou (snad jen bydlení dokáže odsát domácnostem jednorázově více prostředků...).

Co napadne „moudrého“ politika? Zabráníme propouštění lidí tím, že podpoříme nejslabší články ekonomiky - aktuálně kromě finančních institucí, z nichž současná krize povstala, je jím automobilový průmysl. Odsud je již jen krůček ke šrotovnému. Ale komu pomáhá?

V prvé řadě je potřeba se podívat, kdo a jaké automobily vyrábí. Není-li v zemi žádná automobilka, pak je šrotovné pouze vyhazováním veřejných peněz (rozumějte peněz daňových poplatníků).

Druhý pohled musí sledovat úhel, pro koho automobily vyrábí. Je-li stěžejní část domácí produkce určena na vývoz a domácnosti preferují jiné než v zemi vyráběné vozy, opět šrotovné domácí ekonomickou situaci neřeší. V takovém případě poptávka směřuje do zemí, odkud se automobily importují. Odsud je již jen krůček k chvále německého šrotovného pro českou ekonomiku.

Tuzemské automobilky naprostou většinu produkce exportují. Naším největším exportním partnerem je Německo. Zavede-li náš západní soused šrotovné, jeho nemalá část skončí v českých výrobních závodech. „Druhým nejprodávanějším modelem na německém trhu se v únoru stala Škoda Fabia. Její odbyt v Německu proti lednu vzrostl více než trojnásobně. Za zvýšením poptávky podle představitelů automobilky stojí především šrotovací prémie,“ uvedly minulý týden Lidové noviny.

Automobilky tak jásají. Zavedení šrotovného zvýšilo jejich prodeje, opět naběhly na pětidenní pracovní týden a z jejich závodů vyjíždí spousta nového šrotu... automobilů, které by lidé buď nepoptávali, nebo by je poptávali v průběhu dalších dvou až tří let. Jaký je tedy výsledek šrotovného? Pouze odklad problému.

Peníze na šrotovné jsou omezené. Na Slovensku již došly a v dalších zemích budou dříve či později také vyčerpané. Lidé neváhají, ale budoucí nákupy provádějí co nejdříve. Nešetří, ale čerpají rezervy, které si chtěli uchovat „na horší časy“ - nikoli celé ekonomiky, ale svých rodinných rozpočtů. Někteří se navíc zadlužují, aby si mohli nový automobil pořídit.

Z makropohledu šrotovné v krátkém horizontu nepochybně pomáhá. Stejně jako v uplynulých letech pomáhalo růstu americké ekonomiky přimhouření očí při schvalovacím procesu hypoték.

Automobilky jsou šťastné. Nemusí zavírat závody na výrobu aut, o které není zájem. Zatím. Jakmile dojdou peníze na šrotovné, budou na tom stejně nebo dokonce ještě hůře než předtím.

Domácnosti se radují. Za rachotinu, za níž by museli ještě přednedávnem platit za ekologickou likvidaci na vrakovišti, dostanou tučně zaplaceno - řádově od 1500 do 2500 euro. Proč ale lidé odkládali pořízení vozu? Protože si chtěli uchovat rezervu pro případ ztráty zaměstnání nebo jinou nepříznivou okolnost. A když se stane něco nepředvídatelného, dopadne to na ně nepřipravené plnou vahou.

Vlády se radují. Rozhazují peníze a to mají voliči rádi. Tedy přinejmenším střední voliči, o které se hraje nejvyšší hra. Být proti šrotovnému, znamená ztrácet politické body. Ale kde na něj vzít? Žádný problém, centrální banky snižují sazby, úvěry jsou levné. Půjčíme si. A platit? To bude až příští vláda...

A kdo je poraženým? Již ve střednědobé perspektivě všichni. Krátkodobě autobazary, které se brání po svém - zavádějí vlastní „šrotovné“ při nákupu ojetiny. A v každém případě zdravý rozum.