Průměrné roční zhodnocení, které penzijní fondy připsaly svým klientům od svého založení, tedy v období 1995 – 2013, činí 4,17 % p.a. Porovnáme-li tuto hodnotu s inflací, která v uplynulých 20 letech v průměru 4,0 % ročně, zjistíme, že penzijní fondy svým klientům vložené peníze reálně zhodnocují. Pro přehlednost ještě připojuji následující graf, kde kromě vývoje průměrného zhodnocení a inflace můžete vidět i pásmo, ve kterém se pohybovalo zhodnocení všech penzijních fondů.

Zdroj dat: MFČR, APS ČR

(Jestliže bychom celkovou inflaci očistili od primárních dopadů změn nepřímých daní, zejména úpravy DPH v roce 2008 a 2012, dostaneme se na hodnotu tzv. měnově politické inflace. Ta v uplynulých dvou dekádách v průměru činila ještě méně než celková inflace, okolo tří procent ročně.)

A pro úplnost ještě připomenu jednu důležitou věc. Penzijní společnosti překonaly inflaci i přesto, že v tzv. transformovaných fondech, kde spoří drtivá většina klientů, musejí garantovat nezáporný výnos, a proto investují konzervativně. Jejich průměrné zhodnocení tedy mohlo být ve sledovaném období mnohem vyšší.

Když se tedy vrátím k otázce z titulku tohoto příspěvku, která zní „kolik bude stát rohlík za 20 let?“, odpověď je zhruba následující: Rohlík za 20 let, pakliže zcela nezmizí z nabídky pekáren, bude s největší pravděpodobností stát více než dnes. Klienti penzijního spoření se tím ale nemusí znepokojovat. Hodnota jejich vkladů v penzijních fondech totiž v uplynulých dvaceti letech rostla mírně rychleji než cena rohlíku. A pokud nepřijde válka nebo nenastane nějaká nečekaná globální katastrofa, nevidím důvod, aby tomu bylo v budoucnosti jinak.

Autor je prezident Asociace penzijních společností ČR a generální ředitel a předseda představenstva Penzijní společnosti České pojišťovny.