V diskusích kolem rušení druhého pilíře bývá velmi často argumentováno výrazně vyšší provozní nákladovostí penzijních společností oproti České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ). Připravil jsem proto srovnání ČSSZ a penzijních společností, který obsahuje i mojí vlastní „zákaznickou“ zkušenost s touto institucí, která má u nás na starosti agendu státních penzí.

Měsíční státní důchod závisí na výši příjmů, ze kterých bylo odvedeno důchodové pojištění, a získané době pojištění. Sociální pojištění se však odvádí pouze do zákonem stanoveného stropu. Tím je i nepřímo stanoven maximální státní důchod.

V závěru minulého týdne, po jednání odborné důchodové komise, byla média doslova zaplavena informacemi o tom, že byl konečně vybrán scénář ukončení druhého pilíře. Se zvolenou variantou ale nesouhlasím.

Důchodové spoření je současnou vládou odsouzeno k zániku. Možná i proto se penzijní společnosti nesnaží investovat – a peníze klientů drží na běžných a spořicích účtech.

V souvislosti s plánovaným rušením 2. pilíře penzijního systému je často zmiňovaná solidarita v rámci průběžného systému. Ten ale se solidaritou nemá nic společného.

Výdaje na státní důchody rok od roku stoupají. Příjmy z důchodového pojištění tento nárůst nestačí pokrývat. Za rok 2012 i za rok 2013 činil deficit důchodového účtu téměř 50 miliard Kč. V budoucnu budou muset státní důchody klesat. Vlastní zajištění na penzi je nutností.