Smlouvu lze dnes uzavřít i po telefonu, nemusí mít nutně písemnou formu. Raději si všechno vyslechněme a nechme si poslat další informace mailem či jiným kanálem. Ideálně tak, abychom později měli důkaz, jak ona původní nabídka i s podmínkami zněla. Aby posléze v případném sporu nemluvil každý o něčem jiném, jakoby jinou řečí.

Nemusíme na všechno hned odpovídat, hned se rozhodovat, po telefonu a na dálku, bez rozmýšlení, ověření, zjištění, neboli „zlaté slovo, které zůstane v ústech“, a jak přiléhavě řekl Thomas Carlyle, „slova se nepočítají, ani neměří, ale váží“. Zkrátka „méně je někdy více“. I zdánlivě seriózní telefonní nabídky berme jako základní informace, které si později ověříme.

Samostatnou a snad i úsměvnou kapitolou (kdyby se lidi nenechali nachytat) jsou telefony, kde nám nabízejí zdarma či na zkoušku různá holítka a jiné hygienické potřeby, spodní prádlo, ponožky, utěrky, šátky, pilulky na hubnutí a podobně. Přijetím „dárku“ si nechtíce „pod sebou řežeme větvičku“, protože každá další zásilka, a že jich pak je, se už platí. Z klienta se tak stává nedobrovolný stálý odběratel.

Shrnuto, sečteno, podtrženo – nenechme se tlačit do kouta manipulativními otázkami, na které je logicky předem jasná pozitivní odpověď, typu

• chcete si vydělávat více peněz než doposud?
• chcete smartphone úplně zadarmo?
• že nechcete platit zbytečně něco navíc za telefon nebo připojení k internetu? 
• líbí se vám nabídka zcela nového tabletu jen za korunu? 
• jak by se Vám líbilo vydělávat peníze, aniž byste museli investovat jedinou korunu?

Pokud otázky tohoto typu uslyšíme, víme, s kým máme tu čest.

Příklad ze života

A je třeba uznat, že na to jdou některé společnosti opravdu chytře. Jednomu mému kamarádovi, který je rozumný, sečtělý, chápavý, prostě poslední člověk na světě, který by se nechal nachytat, se něco podobného stalo.

Nejprve mu volali, jako že výzkum spokojenosti zákazníků a sběr postojů a názorů spotřebitelů. Jel v autě, tak proč si 15 minut nepopovídat? Nikdo mu nic nenabízel, neprodával, nevnucoval. Poděkovali mu za ochotu a slušně se rozloučili.

Za pár týdnů mu volali znovu, že jako poděkování za čas, který věnoval průzkumu trhu, mu zdarma pošlou nějaké vitamíny na posílení paměti, ať jim sdělí adresu. V té chvíli mu to ještě nedošlo, protože to krásně na sebe navazovalo – nejdřív průzkum a posléze poděkování. K tomu ještě neměl moc času o tom dlouze přemítat. Navíc ho nikdo do ničeho nenutil, všechno vypadalo seriózně.

Když přišla první zásilka vitamínů, stále se to jevilo normálně. Po měsíci ale dorazil další balíček a kromě druhé várky obsahoval i fakturu či složenku. Pořádně ho to naštvalo, protože o druhou zásilku již nestál, o fakturu samozřejmě ještě méně.

V ten moment mu to celé seplo. Podíval se do prvního balíčku a teprve nyní si důkladně přečetl dokument, kde stálo, že přijetím „dárku“, se zavazuje k pravidelnému odběru pilulek.

No nic, druhou zásilku si ještě ponechal, ale tu třetí už poslal zpátky, s žádostí o ukončení zasílání, odstoupením od smlouvy, doporučeně a s pojištěním balíčku, jak stálo v pravidlech. Poučení za pár stovek. Prostě do telefonu se dnes evidentně nevyplatí na žádnou nabídku, průzkum, dotazník vůbec reagovat. Prosté NE je účinnější, než být 24 hodin denně v pozoru, zcela soustředěný a maximálně ostražitý.

Článek je ukázkou z knihy „Konec finančních negramotů v Čechách“ Patrika Nachera, která je ke koupi v nakladatelství Plot.