Již dnes, lze přitom od smlouvy uzavřené přes internet, či telefon odstoupit bez sankcí.

Odstoupení se týká takzvaných distančních smluv, při nichž se strany osobně nesetkají, ale uzavírají je na dálku (např. elektronickou cestou, po telefonu nebo v zásilkovém obchodě).

Ze zákona lze od smluv uzavíraných distančním způsobem odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoli sankce do 14 dnů zásadně od uzavření smlouvy, ale například u koupě zboží až od jeho převzetí. V případě, že podnikatel nepoučil spotřebitele o právu na odstoupení, prodlužuje se lhůta k odstoupení na jeden rok a čtrnáct dnů. Pokud však v jejím průběhu dodatečně poskytne poučení, začíná tímto okamžikem běžet nová čtrnáctidenní lhůta.

Odstupujte písemně

Odstoupení od smluv uzavřených přes internet může spotřebitel učinit vůči tomu, kdo provozuje daný e-shop (prodávající či poskytovatel služby), i elektronickou cestou. Je však lepší využít klasickou písemnou formu, která je průkaznější, i když ji zákon nevyžaduje. Umožňuje-li to podnikatel na svých internetových stránkách, dá se odstoupit i přes elektronický formulář, jehož obdržení musí podnikatel obratem potvrdit. Podstatné je, že pro dodržení lhůty pro odstoupení stačí, bylo-li oznámení o odstoupení nejpozději poslední den lhůty odesláno.

Spotřebitel je v důsledku zrušení smlouvy povinen zakoupené zboží prodávajícímu zaslat nebo předat, a to nejpozději ve lhůtě 14 dnů od doručení odstoupení. Za služby, které již započaly, nemůže podnikatel nic chtít, ledaže spotřebitel o jejich poskytování v době určené pro odstoupení výslovně zažádal. Náklady s navrácením zboží zpět podnikateli nese spotřebitel vyjma případů, kdy toto zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou. Na tyto náklady musí být spotřebitel upozorněn ještě před uzavřením smlouvy, jinak je hradí sám podnikatel. Toto jsou však jediné náklady, které může podnikatel po spotřebiteli v souvislosti s vrácením zboží požadovat.

Prodávající má rovněž čtrnáctidenní lhůtu počítanou ode dne doručení odstoupení oproti spotřebiteli však pro povinnost vrátit veškeré peněžní prostředky, včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal. Výslovně tedy zákon ukládá podnikatelům povinnost vracet i cenu dopravy. Pokud však spotřebitel využil dražší z nabízených způsobů dodání, vrací se jen ty náklady za nejlevnější variantu. Peníze musí podnikatel vydat stejným způsobem, jakým bylo placeno. Do doby vrácení zboží nebo prokázání jeho odeslání může podnikatel vracenou částku zadržet.

Vláda pro snazší uplatnění práva na odstoupení od smlouvy stanovila jednak náležitosti vzorového poučení o právu na odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku a jednak vzorový formulář pro toto odstoupení, jehož využití je dobrovolné.

Odstoupit od smlouvy nelze vždy

Zákon však pamatuje na celou řadu výjimek z práva na odstoupení. Odstoupení nelze užít zejména, jde-li o:

• služby, které byly již splněny na žádost spotřebitele před uplynutím 14denní lhůty pro odstoupení,
• zboží a služby, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu a prodávající či poskytovatel ji neovlivní,
• zboží upravené podle přání spotřebitele a zboží podléhající rychlé zkáze,
• audio, video nahrávky a software, porušil-li spotřebitel jejich originální obal,
• zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit,
• noviny, periodika a časopisy,
• digitální obsah, pokud nebyl dodán na hmotném nosiči a byl dodán s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím 14denní lhůty pro odstoupení od smlouvy.

Dále se možnost odstoupit od smlouvy podle tohoto vzoru nevztahuje na smlouvy:

• o finančních službách, které mají samostatnou úpravu,
• o poskytování zdravotní péče nebo sociálních služeb,
• o zájezdu a dále o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, nabízí-li poskytovatel tyto služby na konkrétní termín nebo během konkrétní doby,
• uzavírané přes prodejní automaty, automatizované obchodní prodejny, uzavírané provozovateli telekomunikací prostřednictvím veřejných telefonů,
• týkající se převodu a nájmu nemovitostí, výstavby nebo přestavby budov,
• jejichž předmětem je sázka, hra nebo los,
• o dodávání zboží běžné spotřeby (třeba potravin, nápojů) do domácnosti spotřebitele.