Znovu tak vznikají otázky, které se již dříve řešily u automobilů kategorie N1 v souvislosti s tím, že je zaměstnanci mají k dispozici pro služební a soukromé účely. Možnost uplatnit nárok na odpočet se v současné době týká podstatně většího množství automobilů než v minulosti, a proto lze očekávat, že i finanční úřady budou této problematice věnovat v blízké budoucnosti větší pozornost.

- Odpočet DPH u osobních automobilů zvýšil zájem o auta až trojnásobně!
- Pozor na odpočet daně u osobních automobilů při užívání k soukromým jízdám

Z hlediska DPH lze při poskytnutí automobilu pro soukromé i služební účely postupovat dvěma způsoby. Při pořízení automobilu uplatní plátce celý nárok na odpočet – v tomto případě však plátci vzniká povinnost odvádět DPH na výstupu ze soukromé spotřeby. Anebo plátce při pořízení automobilu uplatní nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu, v jakém se automobil pro služební účely používá.

Úprava DPH v ČR a EU

V porovnání s úpravou DPH v jiných členských státech Evropské unie je nová úprava poměrně flexibilní, neboť dává možnost jednotlivým plátcům, aby prokázali, v jakém rozsahu automobil pro soukromé a služební účely využívají. Na druhou stranu se tím plátce při nedostatečné dokumentaci vystavuje riziku, že finanční úřady
zpochybní uplatnění nároku na odpočet.

V některých členských státech EU se tato problematika řeší poněkud striktněji. Přímo zákon či pokyn správce daně stanoví, jakou část odpočtu DPH (obvykle 50 procent) je u osobního automobilu možné uplatnit. V takovém případě již není nutné dále DPH ze soukromé spotřeby odvádět. Plátce tak získává poměrně značnou jistotu, jak má správně postupovat při uplatnění nároku na odpočet DPH. V české úpravě tato jistota plátcům DPH v současné době chybí.

Pokyn Ministerstva financí ČR D-300

Porovnáváme-li oba postupy jak uplatnit DPH u osobních automobilů, je vhodné upozornit na názor Ministerstva financí ČR v pokynu D-300 k dani z příjmů. Podle něj se  DPH, kterou zaměstnanec odvede ze soukromého užití automobilu, považuje za daňově neuznatelný náklad plátce. Na druhou stranu DPH na vstupu, která by se z důvodu soukromého používání automobilu neuplatňovala, by obecně představovala daňově uznatelný náklad. Pokud by neuplatněná DPH byla aktivována do pořizovací ceny automobilu, mohla by také být zahrnuta do nákladů prostřednictvím odpisu osobního automobilu. Je tedy evidentní,  že z hlediska daně z příjmů bude postup, při němž nebude DPH na vstupu uplatněna v plném rozsahu, efektivnější.

„Otázky také vznikají v případech, kdy zaměstnavatel určitým skupinám zaměstnanců hradí i výdaje na pohonné hmoty, které na svých soukromých jízdách spotřebovali“.

Jak stanovit krácený nárok na odpočet DPH

O způsobu jak stanovit krácený nárok na odpočet DPH či případně základ daně pro „dodanění“ soukromé spotřeby se  v současné době poměrně živě diskutuje. Z praktických řešení by bylo možné například stanovit poměr pro krácení nároku na odpočet podle poměru služebních a soukromých jízd, které konkrétní zaměstnanec v minulém období uskutečnil. Tento způsob je možné využít zejména v případech, kdy zaměstnanec zůstává na stejné pozici a existuje tedy předpoklad, že nový automobil bude využívat obdobným způsobem jako automobil původní. Předpokladem je také řádné vedení knihy jízd a dostatečná historie toho, jak daný zaměstnanec automobil využíval.

Dalším způsobem je stanovit paušální poměr pro krácení nároku na odpočet pro určité skupiny zaměstnanců se stejnou nebo obdobnou náplní práce na základě očekávaného využití automobilu příslušnou skupinou zaměstnanců. Skupiny zaměstnanců by pak měly být stanoveny poměrně homogenně a paušál by měl být uplatněn nejlépe na základě toho, jak příslušná skupina zaměstnanců v minulosti či na základě odborného odhadu automobil průměrně využívala.

V případě „dodanění“ soukromé spotřeby při uplatnění plného nároku na odpočet by stanovení základu daně mělo vycházet z účetních nákladů spojených s příslušným automobilem (zejména odpisy, leasingová splátka) a poměru mezi skutečným soukromým a služebním využitím automobilu v příslušném období.

Daně z příjmů ze závislé činnosti

Z hlediska daně z příjmů fyzických osob je dále nutno uvést, že novela zákona o DPH výpočet daně z příjmů ze závislé činnosti neovlivnila. Poskytne-li tedy společnost zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo, aby ho používal pro služební i soukromé účely, za příjem zaměstnance se bude nadále považovat částka ve výši jednoho procenta vstupní ceny vozidla (u najatých vozidel ze vstupní ceny u původního vlastníka) za každý započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla. Vstupní cena se pro tyto účely zvýší o případný uplatněný nárok na odpočet DPH.

Otázky také vznikají v případech, kdy zaměstnavatel určitým skupinám zaměstnanců hradí i výdaje na pohonné hmoty, které na svých soukromých jízdách spotřebovali. Z hlediska DPH je v daném případě nutno postupovat obdobně jako u samotného automobilu.

Buď DPH na vstupu z pohonných hmot spotřebovaných pro soukromé účely není uplatněna, nebo je DPH ze soukromé spotřeby odvedena až dodatečně.  Z hlediska daně z příjmů ze závislé činnosti se pak vždy jedná o zdanitelný příjem zaměstnance. Na straně zaměstnavatele by se pak v případech, kde je tento benefit upraven jeho vnitřní směrnicí či přímo pracovní smlouvou s konkrétním zaměstnancem, mohlo jednat o daňově uznatelný náklad.

Závěr

Je evidentní, že novela DPH  přinesla plátcům výrazné úspory při pořízení osobních automobilů a sjednotila podmínky pro uplatnění nároku na odpočet u různých kategorií automobilů, užívají-li se pro služební účely.

Povinnost  odvést DPH ze soukromé spotřeby či nutnost krátit nárok na odpočet přesto budou dalšími oblastmi, kterým bude nezbytné věnovat zvýšenou pozornost a kde nebude možné použít jednoduchá obecná řešení. Zejména v případě rozsáhlých vozových parků pak mohou společnosti v této oblasti čelit i významným daňovým rizikům. Dostatečná dokumentace a metodické řešení této problematiky již při pořízení osobního automobilu může tato rizika podle našeho názoru značně snížit.