Studie provedená v rámci mezinárodního testu televizorů, na kterém se podíli sdružení na obranu spotřebitelů dTest, tato obvinění nepotvrdila. Poukázala však na významný rozdíl mezi spotřebou ve výchozím nastavení televizoru a spotřebou naměřenou po kalibraci obrazu. Kdo chce lepší obraz, připlatí si za energii.

O podezření informoval na začátku října britský deník The Guardian s odvoláním na nepublikovanou studii nevládní organizace ComplianTV. Ta prováděla testy televizorů se záměrem ověřit spotřebu deklarovanou na energetických štítcích, na které údaje dodávají samotní výrobci.

Spor se týká technologie „motion lighting“. Podle zástupců společnosti Samsung se jedná o funkci, která jas obrazovky přizpůsobí zobrazovanému obsahu. Například pokud se obraz pohybuje, je zvolen nižší jas než při statických scénách, čímž má ve výsledku docházet ke snížení spotřeby elektrické energie.

Organizace ComplianTV je však toho názoru, že televizory Samsung mají jinou spotřebu při testování podle podmínek Mezinárodní elektrotechnické komise (IEC) a jinou v běžném provozu. Organizace vyslovuje podezření, že televizory by mohly být optimalizované právě pro laboratorní testy.

Podle ComplianTV je možné, že přístroje umí detekovat video sekvence běžně používané při testování spotřeby a v reakci na ně ztlumí jas, tudíž i spotřebu. Stejné podezření má i švédská vládní agentura pro energetiku, která podobný problém zaznamenala u více značek televizorů.

Společnost Samsung obvinění popírá a tvrdí, že „motion lightning“ je legitimní úspornou funkcí, která vede ke snížení spotřeby i v běžném provozu, nejen při oficiálních testech. Funkce je přitom aktivní již ve výchozím domácím nastavení televizoru, tedy po vybalení z krabice a zapojení, uživatel ji však může v menu snadno vypnout.

V testu televizorů, na kterém spolupracujeme s dalšími evropskými spotřebitelskými organizacemi, rovněž při měření spotřeby používáme diskutované testovací video sekvence IEC. Kauza navíc evokuje aktuální skandál automobilky VW, který také spočívá v přítomnosti softwaru schopného rozpoznat testování. Mimo jiné i proto se odborníci sdružení dTest rozhodli věc prošetřit.

Podvádění Samsungu se nepotvrdilo

Vybrali v dTest tedy sedm televizorů Samsung s funkcí „motion lightning“, které byly uvedeny na trh v letošním roce, a také dva modely Panasonic, dva Sony a jeden LG pro srovnání. Změřili spotřebu s výchozím domácím nastavením obrazu, při kterém je funkce „motion lightning“ aktivní, a to ve třech různých situacích.

"Nejprve jsme do televizí pouštěli zmiňovanou testovací video sekvenci IEC (konkrétně IEC 62087, Ed. 2.0). Dále modifikovanou sekvenci, kterou jsme vytvořili změnou pořadí vybraných pasáží a nahrazením původního 1kHz audio signálu hudbou. Tímto způsobem jsme se pokusili obelstít automatické detekční systémy, v případě, že by televizory takové podvodné algoritmy měly. Nakonec jsme přehrávali naše testovací záběry, které používáme při hodnocení kvality obrazu. Jedná se o regulérní filmové sekvence." Uvádí ve zprávě dTest

Test ukázal, že spotřeba při přehrávání originální a pozměněné sekvence IEC je prakticky totožná. Srovnání se spotřebou při přehrávání běžných filmových scén pak ukázalo rozdíly malé, vzhledem k odlišné povaze záběrů očekávatelné. Obdobný vzorec se pak projevil i u kontrolních modelů bez funkce „motion lightning“. Zdá se tedy, že k rozpoznávání testovací video sekvence a následnému podvodnému snížení spotřeby nedochází.

Zároveň se ukazuje, že po vypnutí funkce „motion lightning“ spotřeba televizorů Samsung výrazně roste - ovšem nejen u testovací sekvence, ale rovněž u běžných filmových scén. Vidíme tedy, že tato „eko“ funkce je skutečně účinná, byť za cenu snížení kvality obrazu. Kdo se s výchozím domácím nastavením obrazu nespokojí a „motion lightning“ vypne, dostane ze svého televizoru lepší obraz, ale musí zároveň počítat s poněkud vyšší spotřebou, než jaká je deklarovaná na energetickém štítku. Deklarovaná spotřeba a od ní se odvíjející energetická třída totiž odpovídají právě výchozímu domácímu nastavení televizoru.

"Můžeme tedy shrnout, že Samsung nepodvádí v tom smyslu, že by jeho televizory uměle manipulovaly se spotřebou při testování. Zároveň jde však o výrobce, u kterého jsme zaznamenali největší rozdíly mezi deklarovanou spotřebou ve výchozím domácím nastavení a spotřebou naměřenou po optimalizaci (kalibraci) obrazu." Doplnilo dTest.

Lepší nastavení obrazu rovná se vyšší spotřeba?

Na skutečnost, že u mnoha televizorů lze vhodným nastavením zlepšit celkovou kvalitu obrazu, ovšem zároveň dojde ke zvýšení spotřeby oproti deklaraci, v našich testech opakovaně poukazujeme. Zkusme se na tuto problematiku nyní podívat očima statistiky.

V letech 2014 a 2015 odborníci sdružení ve spolupráci s dalšími evropskými spotřebitelskými organizacemi otestovali 785 televizorů LG, Panasonic, Philips, Samsung a Sony s úhlopříčkami od 32 do 55 palců (jen menší část je dostupná na našem trhu). Z analýzy shromážděných dat jasně vyplývá, že Samsung je výrobcem se zdaleka největším průměrným rozdílem mezi spotřebou deklarovanou a naměřenou po kalibraci obrazu.

Průměrný nárůst spotřeby po kalibraci je u televizorů Samsung zhruba 37 %. Poměrně významný je nicméně i dopad kalibrace na kvalitu obrazu – oproti obrazu ve výchozím nastavení vzroste hodnocení v průměru o zhruba pětinu. Zároveň také platí, že televizory Samsung s optimalizovaným nastavením dosahují v průměru nejlepšího hodnocení obrazu z testovaných značek.

Nezanedbatelné rozdíly zaznamenali také u výrobků Philips. Průměrná spotřeba po kalibraci vzroste o přibližně 18 % a i v tomto případě dochází ke značnému zlepšení kvality obrazu. U LG je rozdíl v kvalitě výchozího a optimalizovaného obrazu nejnižší a také nárůst spotřeby po kalibraci minimální. V případě Sony a Panasonic se dokonce spotřeba po kalibraci obrazu v průměru o něco snižuje.

Dodejme, že pokud do analýzy zařadíme pouze modely s nejpopulárnějšími úhlopříčkami od 40 do 43 palců, dojdeme k obdobným výsledkům.

Z výše uvedeného je tedy patrné, že někteří výrobci věnují značné úsilí snížení spotřeby ve výchozím nastavení, i když to má negativní dopad na kvalitu obrazu. Zda jsou za touto snahou ušlechtilé cíle či jen touha získat co nejlepší hodnocení na energetickém štítku, zůstává otevřenou otázkou.