V dnešní době existuje nepřeberné množství způsobů, jak člověk může získat spotřebitelský úvěr. Ať už se jedná o klasické bankovní půjčky – účelové nebo neúčelové, půjčky nebankovních institucí atd. Tyto úvěry fungují celkem jednoduše. V případě bankovních půjček člověka čeká nějaké to „vyřizování“, a poté už jen splácí pravidelné měsíční splátky, s určitou výší, odvozenou od doby splácení úvěru a jeho hodnoty. Pokud budeme brát v potaz půjčky od nebankovních institucí, např. Cetelem, Home Credit, GE Money Multiservis, situace je dokonce ještě jednodušší. Člověk si může např. vybrat v obchodě zboží, a pokud má s sebou požadované doklady, podepíše okamžitě smlouvu o úvěru.

Mezi úvěry jsou ale také tzv. „rychlé půjčky“. Jedná se o půjčení peněz klientovi takovým způsobem, aby klient peníze obdržel co nejrychleji a nejsnadněji. Peníze poté může samozřejmě použít dle jeho libosti a na oplátku musí společnosti platit velmi vysoký úrok a další poplatky. Klient se u takové půjčky obejde bez ručitele.

Lidé se dnes často dostávají do finančních problémů a zájem o rychlé půjčky v poslední době stále roste. Předpokládá se, že v budoucnu poroste i nadále. Nemusí vždy jít o velké sumy, nicméně vznikají situace, kdy člověk díky nižším příjmům nedokáže pokrýt základní výdaje, a tak sáhne po půjčce, která mu dovolí překlenout krátké časové období před výplatou.

Hlavní výhodou rychlých půjček je očividně rychlost a administrativní nenáročnost. Klient má možnost vyřídit svoji půjčku v řádu několika minut a navíc z pohodlí domova, přes internet nebo telefon. Za pohodlí a rychlost se ovšem platí, a ne zrovna málo. Poplatky a sazby jsou samozřejmě rozdílné s každou společností, nicméně např. za půjčku u společnosti Rychlá půjčka s.r.o. v hodnotě 2 000 Kč na 15 dnů je klient vázaný zaplatit poplatek ve výši 410 Kč spolu s měsíční procentní sazbou 41,57 % a RPSN 9 247,3%. Tyto krátkodobé vysoko úročené půjčky o malém objemu se také mohou označovat jako mikropůjčky.

Původ mikropůjček sahá až do 17. století, kdy se objevovaly pokusy o řešení špatné finanční situace nejchudších obyvatel. Lichváři na oplátku požadovali velmi vysoké úroky a snažili se už tak chudou vrstvu ještě více finančně „vysát“. S překlenutím do modernější doby se mikropůjčky začaly uplatňovat tam, kde bylo velké množství chudých lidí, kteří neměli finance na svoje vlastní podnikání a vlastně jakýkoliv způsob vlastního rozvoje.

Nejrůznější instituce, hlavně neziskové organizace, provádí tzv. mikrofinancování, což jsou právě výše zmíněné nízkoobjemové půjčky chudším lidem, kteří je využijí jako finanční stimul pro svoje vlastní podnikání. Velmi známým příkladem je Grameen Bank v Bangladéši, což sice není nezisková instituce, ovšem je v oblasti mikrofinancování průkopníkem. V roce 1983 byla tato banka založena bangladéšským ekonomem Muhammadem Yunusem, kterému byla dokonce za založení tohoto konceptu mikropůjček pro chudé udělena Nobelova cena v roce 2006. Tento způsob mikrofinancování chudších vrstev v rozvojových zemích za účelem založení podnikání a jeho provozování se ovšem liší od mikropůjček v České republice.

V České republice mikropůjčky chápeme jako krátkodobé vysoko úročené úvěry, které slouží jako zdroj rychlých financí v nouzi klienta, často před výplatou. Nejedná se o pomoc chudým, ale pouze o komerční podnikání. Pro takovou půjčku také existuje neoficiální pojem „finská půjčka“, který vznikl při odvození od jména země, kde se takovéto půjčky začaly poskytovat mezi prvními, okolo roku 2005.

Spotřebitel by měl být obezřetný u takových půjček, jejichž výše se pohybuje od stovek korun až po hranici 5 000 Kč. Pro půjčky do takové výše platí mírnější pravidla pro zodpovědné úvěrování podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dále není třeba ověřování bonity žadatele, nelze se bránit proti vysokým úrokům a smlouva dokonce nemusí obsahovat některé náležitosti, jako např. RPSN.

Riziko nesplácení těchto půjček je kryto vysokými úroky, smluvními pokutami a případným vymáháním. Vše výše zmíněné a k tomu nedostatečná ochrana klienta, to jsou obrovské nevýhody rychlých půjček. Dále zde existuje možnost, že někteří spotřebitelé, kteří se s dluhy v minulosti už setkali, mohou podlehnout určité návykovosti tohoto produktu a celá situace může vést k dalšímu prohloubení dluhů.

Dále je nutné zvážit samotné poskytovatele rychlých půjček. Pokud nastane situace, kdy je spotřebitel opravdu donucen si půjčku zřídit, musí dobře zvolit poskytovatele, aby se nestal obětí tzv. predátorského úvěrování.

Predátorské úvěrování představuje všelijaké druhy nepoctivého jednání při sjednávání a splácení úvěrů. Jedná se o neetické a netransparentní chování poskytovatele, které často sahá až za hranici zákona. V této oblasti se většinou pohybují nepoctiví jednotlivci a „bezejmenné“ firmy, jako svoje oběti nacházejí méně vzdělané osoby, již zadlužené, bez pravidelného příjmu apod., obecně, nějakým způsobem rizikové spotřebitele. Ať už jednotlivec nebo firma – „predátor“ – si uvědomuje, že klient není schopen splácet úvěry, a právě proto vysoké riziko nesplácení vyváží obrovskou cenou úvěrů. Věřitel úmyslně zneužívá výhodu nad běžným klientem pro své vlastní obohacení a získává nefér výhodu. Často i díky lžím, podvodům a manipulaci. Takové jednání je bráno jako synonymum k lichvě. Zajímavé je, že vznik a rozvoj predátorského úvěrování není v ČR dosud odborně zdokumentován a popsán.

-Pavel Plíhal | Více na Hypoindex.cz