ČEZ: spotřeba elektrické energie v listopadu vzrostla, jaderná elektrárna Dukovany zvýší produkci Změňte svého dodavatele elektřiny a ušetřete Lidé se obávají vysokých cen potravin a energie S cenou elektřiny není spokojeno 93 % obyvatel Nebezpečí lze zažehnat dvěma způsoby. Především potřebuje Evropská unie co nejrychleji liberalizovat svůj energetický trh. A kromě toho si ruští politici a podnikatelé musí položit otázku, zda současný uzavřený, nekonkurenčně orientovaný systém ruského trhu s plynem skutečně zajišťuje dostatek suroviny pro západní Evropu a umožňuje generovat dostatečný zisk. Jako první se podle listu vyčerpají hlavní sibiřská plynová pole na poloostrově Jamalu v povodí řek Nadymu, Puru a Tazu. V důsledku toho klesne i celková ruská těžba. S tím souvisí i druhý problém ruského plynárenství, totiž že Gazprom jako dominantní dodavatel investuje do vrtů i transportních magistrál příliš málo, což už ostatně kritizovala i IEA. Někdejší ruský ministr energetiky Vladimir Milov tvrdí, že kolem roku 2010 dosáhne deficit dodávek plynu nejméně 100 miliard m3; Evropská unie ho dováží z Ruska ročně 150 miliard kubíků, z toho Česko kolem 7,5 miliardy. Potřeb investic odhaduje IEA na 11 miliard dolarů ročně. Problém nedostatku zemního plynu hrozícího v zemi, která se v něm topí, posuzovali už v roce 2006 v Kremlu čelní ruští politici a ekonomové, poznamenává Süddeutsche Zeitung. Proti programu budovat nové vodní a atomové zdroje, o němž se mluvilo na schůzce, stojí skutečnost, že jejich výstavba trvá zhruba stejně dlouho jako otevření nových plynových polí. Zmíněnou hrozbu nedostatku plynu by zmírnila liberalizace evropských energetických trhů. Nabízí se totiž dostatek kapacit Libyi, Alžírsku, Norsku i Velké Británii, odkud se zkapalněný plyn může dodávat na evropský kontinent, uzavírá deník. Další informace: V současné době pochází bezmála devět desetin ruského plynu z ložisek na sibiřském poloostrově Jamalu. Největší ruská plynová ložiska v Urengoji, Jamburgu, Zapoljarném i u povolžského Orenburgu při hranicích s Kazachstánem mají vrchol těžby za sebou a nová jsou daleko hůře dostupná a méně vydatná, uvádí ve studii Budoucnost ruského plynu a Gazpromu energetický analytik Jonathan Stern z Oxfordské univerzity.Těžba na Jamalu se připravuje na polích u obcí Bovaněnko a Tambej, mysu Charasevej a na ostrově Kruzenštern, tedy na pevnině i pobřežním šelfu, a v roce 2023 má dosáhnout vrcholu, 250 miliard m3 ročně. Perspektivně se jeví dále naleziště Štokman v Barentsově moři. Během nejbližších deseti až patnácti let hodlá Rusko zásobovat zkapalněným zemním plynem Severní Ameriku a Asii, kam se s největší pravděpodobností vybuduje transkontinentální plynovod. Stoupající domácí i zahraniční poptávka vytvoří prostor pro nezávislé (na Gazpromu) dodavatele, kteří se prosadí nejprve v tuzemsku, předpokládá Jonathan Stern. Z téměř sedmi set miliard kubíků zemního plynu vytěženého za rok v Rusku se v tuzemsku spálí, zejména v teplárnách, zhruba polovina. Další postsovětské státy odebírají kolem 100 miliard a Evropská unie 150 miliard m3 ruského zemního plynu. Zbytek tvoří vlastní spotřeba a dodávky do zásobníků. Klíčovým dodavatelem zemního plynu v Rusku je státní koncern Gazprom (více než tři čtvrtiny dodávek). Nezávislí dodavatelé a nákupy ve Střední Asii kryjí ruskou spotřebu z jedné sedminy. Zdroj: SOS