Největší podíl na poklesu indexu má propad akcií Deutsche Telekom (241,7 Kč, –5,2%), Komerční banky (3 917 Kč, –2,6%) a Telefónicy O2 C.R. (393 Kč, –2,3%), které jsou v indexu silněji zastoupeny. Předchozí propad v průběhu týdne nejvíce korigovalo ECM, jehož akcie posílily o 25,2%. Unipetrol vzrostl o 11,2% a Vítkovice o 11%. Na 1 133 Kč vzrostl kurz Zentivy poté, co Sanofi Aventis zvýšila cenu v nepovinné nabídce převzetí na 1 150 Kč. Hlavní akcionář se tím snaží zvýšit svůj podíl ve společnosti, kde v současné době má necelých 25%. Nabídku podmiňuje získáním minimálně 50% hlasovacích práv v Zentivě. Situace na akciovém trhu je nadále vážná. Investoři očekávají výsledek jednání v americkém kongresu, který se zabývá záchranným balíčkem, jímž chce podpořit bortící se finanční trhy. Obrovská suma peněz, v přepočtu 11,7 bil. Kč, za které mají být skupovaná problémová aktiva postižených soukromých bank, se stala samozřejmě předmětem vypjatých diskusí. Přijetím záchranného plánu ještě neznamená automatické vyřešení problému, ale bezesporu by přispělo k uklidnění situace. Plán by byl pravděpodobně financován vydáním státních dluhopisů. Ve čtvrtek jednání dočasně uvízlo na mrtvém bodě, na což v pátek reagovaly evropské trhy dalším propadem. Nejpostiženější byl finanční sektor a další propad zaznamenalo rovněž NWR. Dalším důvodem pátečního propadu byl krach největší americké spořitelny Washington Mutual, jejíž aktiva koupil JPMorgan. Nakonec se podařilo rozhovory v kongresu obnovit, nicméně uzavřené evropské trhy již na situaci nemohly reagovat. Obchodování je stále silně volatilní a nepřehledné. Trhy nechávají nestandardně klidnými makroekonomické ukazatele, které by normálně rozhodně nezapadly. Vše se točí jen kolem záchranného plánu a hledání viníka zodpovědného za současnou situaci. Komu nakonec zbude onen pověstný černý Petr budeme znát pravděpodobně až s odstupem času. Zodpovědnost za měnovou politiku nese centrální banka, která umožnila na začátku desetiletí snadný přístup k úvěrům a hypotékám, neopodstatněným snížením úrokových sazeb. Vina je dávána rovněž managerům z Wall Street, jejichž moderní strukturované investiční instrumenty navázané na hypotéky jsou důvodem obrovských ztrát finančních institucí. Dá se říci, že centrální banka ani šéfové investičních bank neodhadli riziko plynoucí z nafukování realitní bubliny a nepřijali dostatečné kontrolní či legislativní mechanizmy k jeho zamezení. Pachuť, která po této bublině zbude všem zúčastněným na jazyku, ještě minimálně pár měsíců bohužel nezmizí. Po bitvě je ale každý generál.