Nabíječku má dnes každý a mnohdy ne jednu. Jejich cena se pohybuje v řádech stokorun a dají se tedy koupit. To však neznamená, že nemáte právo nabíječku, která se porouchá v záruční době, reklamovat u prodejce a požadovat po něm její bezplatnou výměnu. Kdo to už zkusil, dost možná narazil. Prodejci odmítají vzít samotnou nabíječku a trvají i na předání telefonu. Tento požadavek však nemá žádné reálné opodstatnění. Jeho cílem je pouze odradit zákazníky od uplatnění jejich zákonných práv ze záruky.

Zákazník se tak může kvůli vadné nabíječce ocitnout bez telefonu až na 30 dnů, tedy i bez mobilního bankovnictví, kontaktů, budíku, e-mailu, internetu a řady stažených aplikací. Co je horší, o všechna data a aplikace přijde obnovením továrního nastavení. Služby operátora platit musí tak jako tak, takže nezbývá, než si opatřit po dobu reklamace jiný telefon a čekat. Obchodníci spoléhají na to, že spotřebitelé telefon, který je v pořádku, do reklamace jen kvůli vadné nabíječce nedají. Než se obejít měsíc bez telefonu, raději si novou nabíječku koupí.

Ověříte-li si nefunkčnost nabíječky vyzkoušením telefonu s jinou nabíječkou, popřípadě tou vadnou zkusíte nabít jiný telefon, není jediného důvodu odevzdat při reklamaci s nabíječkou i telefon. Zboží se předává do reklamace za účelem posouzení vady a jejího odstranění. Vadné nabíječky telefonů se obvykle opravit nedají a mění se kus za kus. Jejich nefunkčnost ověří prodejce i servis stejně jako zákazník, maximálně je proměří.

Důvodem, proč obchodníci podmiňují přijetí či vyřízení reklamace nabíječky současným odevzdáním telefonu, není ve skutečnosti nutnost odborného posouzení vadnosti nabíječky s jedním konkrétním telefonem. Je za tím spíše snaha vyhnout se vyšším nákladům. Takový postup je v rozporu se zákonem. Má-li zboží vadu, za kterou prodejce odpovídá, měla by spotřebitele náprava zatěžovat co nejméně. Proto není přiměřené vyžadovat od spotřebitele, aby se v užívání zboží omezil reklamací více, než je nezbytně nutné.