Průběžný systém vyplácení penzí je často nazýván „solidárním“, kdy lidé s vyššími příjmy přispívají na penze lidem chudším. Má být založen též na „mezigenerační solidaritě“, kdy penze současných důchodců jsou vypláceny ze sociálního pojištění hrazeného současnými pracujícími. Ani v jednom případě se ale o solidaritu nejedná.

Solidarita je v prvé řadě založena na dobrovolnosti. Pokud kdokoli přinutí jakýmkoli způsobem jiného člověka přispívat na jiné, můžeme hovořit o ledasčem, jen ne o solidaritě. I vynucené přerozdělení může být legitimní a žádoucí, nemůže být ale v žádném případě solidární.

„Solidarita znamená obvykle dobrovolnou společenskou soudržnost mezi rovnými, ochotu ke vzájemné pomoci a podpoře v rámci nějaké skupiny,“ uvádí stran solidarity Wikipedia.cz s odkazem na Velký sociologický slovník Miroslava Petruska.

Bez dobrovolnosti solidarita není možná. Ani mezigenerační solidarita. „V současné době se často hovoří o tak zvané mezigenerační solidaritě, kde zaměstnaní lidé musí věnovat část svých příjmů na platbu do systému sociálního pojištění, z něhož se vyplácí starobní důchodové dávky starým lidem. Nejedná se však o solidaritu v pravém slova smyslu, protože není vzájemná a vymáhá se na základě zákona, takže není dobrovolná,“ hodnotí „mezigenerační solidaritu“ Wikipedia.cz opět s odvoláním na Miroslava Petruska.

Nazývejme věci pravým jménem. Lépe než o solidaritě penzijního systému je hovořit o jeho ekvivalenci či zásluhovosti. Tím, že slunce budeme nazývat zeleným, nezměníme spektrum jeho záření.

Zásluhovost penzijního systému může být nastavena na vyšší či nižší míru, ale ani v jednom případě nezvýší ani nesníží solidaritu. Stejně tak zrušení či zachování 2. pilíře s mírou solidarity nepohne žádným směrem.

-Petr Zámečník | Investujeme.cz