Ačkoliv současná prognóza ČNB byla dle šetření agentury Reuters mezi analytiky nejoptimističtější a předpokládala výrazný mezičtvrtletní růst o 0,9%, tak se ve světle těchto čísel vlastně držela konzervativně při zdi.

Ke kladnému výsledku ve čtvrtém čtvrtletí přispělo výrazné oživení hrubé tvorby fixního kapitálu včetně zásob, mírně vyšší spotřeba obyvatelstva (a vyšší spotřeba vlády). Zdá se, že pod dojmem efektu intervencí došlo k částečnému přesunu poptávky z letošního roku do loňska; ekonomičtí agenti přestali jednotně očekávat povánoční pokles cen a zároveň si uvědomili, že inflační cíl je brán centrální bankou vážně. Tím se jejich rozhodovací horizont změnil, vyčkávací pozice ztratila na přitažlivosti. Samotnou hypotézu, jak velký byl přesun jednotlivých složek poptávky do loňského roku, bude možné ověřit až na datech roku 2014.

Přímý důsledek intervencí může být vidět jen v číslech exportu a importu služeb. Tedy té části, kde výrazná část přidané hodnoty je tvořena lidskou prací a lze tam předpokládat přímý efekt. Zatímco ve třetím čtvrtletí roku 2013 vývoz služeb meziročně i mezičtvrtletně ve stálých cenách klesal rychleji než dovoz, ve čtvrtém čtvrtletí se situace obrátila. Meziročně vývoz služeb již klesá pomaleji než dovoz a mezičtvrtletně dovoz služeb relativně prohloubil pokles, zatímco vývoz služeb zaznamenal růst přes 5 %. V tomto segmentu je zachycena turistika do ČR, kde by se měla projevit jak cenová výhoda, tedy vyšší atraktivita ČR a zejména Prahy, tak případně vyšší příjmy z příchozí turistiky v důsledku kurzové změny. Celkově však čistý export přispíval méně, než kolik naše prognóza předpokládala.

Z údajů zatím nelze usuzovat, jak rychlá je samotná transmise uvolněnějších měnových podmínek do reálné ekonomiky. Nicméně současná čísla o HDP spolu se známými údaji o inflaci v lednu (0,2 %) stále potvrzují náš předpoklad nástupu (patrně rychlejšího oproti našim očekáváním) ekonomického oživení bez jakýchkoliv známek inflačních tlaků. "Loňské rozhodnutí o použití kurzu jakožto měnového nástroje se tak ve světle těchto dat ukazuje jako správné" doplňuje ČNB.

Lubomír Lízal k tomu ve svém komentáři dodává: "Do jaké míry byl tento nárůst reakcí na oslabení koruny po listopadové měnové intervenci ČNB, ukážou až další data. Mnohem zajímavější jsou dnes také zveřejněná čísla o šetření průměrných cen potravin. Jde o výsledek, který je sice orientační, ale nepodléhá revizi a měnit se nebude. Tato čísla nám napovídají, co můžeme čekat od inflace v únoru. Meziměsíční nárůst cen potravin je 0,1%, což je zcela v souladu s naší prognózou. Tento údaj ukazuje, že růst cen potravin, který doposud táhl inflaci vzhůru, není nijak závratný a je obdobný či dokonce i nižší než v předchozích dvou letech. Pokud jde o benzín a naftu, tak průměrná cena se za poslední měsíc mezi letošním 3. a 7. týdnem změnila ani ne o desetník. Směrem dolů. To znamená, že pohonné hmoty od ledna do února mírně zlevnily. Ani v únoru se tedy, jak se zdá, nenaplňují obavy ze závratného zdražování potravin, jak se o tom už několik měsíců dočítáme na stránkách některých novin."

Zahraničnímu obchodu se daří jako nikdy - což ovšem nemusí být tak dobrá zpráva

Loňský rok skončil rekordními čísly čistého vývozu. Již v době před použitím kurzu jako měnového nástroje dosahoval zahraniční obchod rekordních čísel, poté došlo k dalšímu zlepšení. Takže, proč měla centrální banka pochybnosti o jednoznačně pozitivní interpretaci tohoto stavu a proč vlastně nemusí jít o tak dobrou zprávu, jak to na první pohled vypadá? Zásadní důvody jsou dva.

Prvním je pochopení toho, co statistika říká. Pro srovnání uvádím následující graf, kde je zobrazen čistý vývoz ve dvou metodikách. Dříve používanou, avšak nejznámější, je přeshraniční statistika, která zachycuje pohyb zboží přes hranice. V minulosti, kdy byl každý stát izolovaný, tato statistika také dobře korespondovala se skutečnou exportní výkonností. A protože se dá pohyb zboží přes hranice dobře monitorovat, jde o donedávna obvyklý přístup měření. Jenže z hlediska skutečných národohospodářských efektů není až tak důležité, kdy zboží překročí hranice, jako to, kdy dojde ke změně vlastníka z rezidenta na nerezidenta. To je pak metodika čistých vývozů v národním pojetí, která právě monitoruje zahraniční obchod jako okamžik změny vlastnictví (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vzonu_m).

Rozdíl lze dokumentovat na jednoduchém příkladu. Vezměme si dvě stejné IT firmy poskytující konzultační služby českých zaměstnanců do zahraničí (tedy čistý export). Obě jsou identické, jen jedna z nich má vlastníka českého a druhá nerezidenta. Obě si najaly za stejnou odměnu stejného programátora, který pracuje z domova třeba někde u Čáslavi. Česká firma nemá mezinárodní renomé, a tak službu poskytne za 1 000 eur. Zahraniční vlastník toto renomé má a může si za stejnou službu téhož člověka účtovat o polovinu více, tedy 1500 eur. V přeshraničních statistikách jsou pak zachyceny obě dvě firmy s těmito částkami, jejich celkový export činí 2500 eur. Jenže u firmy se zahraničním vlastníkem bylo 500 eur přirážkou za ono zahraniční renomé, tzv. branding. Tato přirážka ale není produktem české ekonomiky, je výlučným vlastnictvím i dílem zahraničního majitele a onen zahraniční vlastník si těch 500 eur odveze třeba v kapse saka do své domovské země (pro šťouraly, neřešíme daně, ale princip statistiky). Z hlediska národního pojetí musí být export očištěn právě o tento efekt, který nesouvisí s výkonností domácí ekonomiky, a čistý export obou firem v národním pojetí tak bude jen 2 000 eur. Stejný efekt nastane, když například v ČR smontujeme počítač z komponent. Pokud ho vyveze neznačková montovna, bude jeho cena jiná, než když ho napřed v ČR „koupí“ nadnárodní značka, přilepí na něj cedulku se svým logem a vyveze ho pak třeba i za dvojnásobek.

rozdíl mezi národním a přeshraničním pojetím v čase narůstá s tím, jak se v ČR stále více etablují zahraniční firmy a rozvíjejí se tu například logistická centra, která obsluhují řadu zemí regionu a mají podobný efekt na statistiku zahraničního obchodu jako výše popsaný branding.

Druhý důvod, proč výsledky zahraničního obchodu nejsou tak dobré, jak na první pohled vypadají, souvisí s vývojem investic. Již několik let investiční aktivita setrvale klesá a objem investic se tím pádem neustále snižuje, a to nejen v reálných číslech, ale dokonce i nominálně. Investice jsou ale dovozně nejnáročnější součástí HDP. Na makroúrovni uvažujeme, že asi 85 % objemu investic je importováno (importní náročnost investic).