O tajemství úspěchu Agelu se v časopise Profit podělil jeho obchodní ředitel Roman Gavanda.

Lze vůbec v takové oblasti, jako je zdravotnictví, podnikat?
Přestože poskytování zdravotní péče je veřejná služba a specifickou úlohou zdravotnických zařízení je plnit společenskou poptávku v prostředí regulovaných cen, i tak zde existuje konkurence. Pokud existuje konkurence, otevírá se prostor k podnikání. Podnikání však v této oblasti musí být maximálně korektní a transparentní. Podnikání a konkurence ve zdravotnictví nesmí přejít v nezdravou rivalitu, která přináší pouze neefektivní alokaci zdravotnických prostředků.

Může být firma podnikající ve zdravotnictví úspěšná, a tedy výdělečná?
Zisk je ve zdravotnictví stále tabu. Od ziskovosti společnosti se však odvíjí kvalita zdravotní péče, jenom naplnění akreditačních standardů dle Spojené akreditační komise ČR (SAK ČR) stojí nemocnici na dovybavení od 0,5 do 4 milionů korun. Můžete mít superspecializované centrum, ale pokud se dostane do ekonomických problémů, kdy není schopno kupovat specializovaný materiál, dostatečně motivovat své leadery a řídit své náklady, tak může i během jednoho roku dojít k poklesu odbornosti, fluktuaci personálu, a tím i k poklesu výnosů vůči zdravotním pojišťovnám. Proto zdravotnická zařízení musí být ekonomicky stabilní a vytvářet přiměřený zisk.

<%Anketa216%>

Připadá mi, že u nás je vstup soukromých subjektů do oblasti zdravotní péče stále vnímán jako něco nestandardního. Co si o tom myslíte?
V tom problém není, neboť většina ambulancí a lékáren v naší republice je privátní a nikdo se nad tím nepozastavuje. Situace začíná být citlivá v okamžiku poskytování lůžkové péče a provozování nemocnic. Klíčový je však provozovatel zdravotnického zařízení, jeho zázemí, znalosti a zkušenosti. Svěřit nebo prodat nemocnici fyzickým osobám bez zázemí silné finanční skupiny je vždycky riziko, jelikož k selhání jednotlivce může dojít. Jinak je to ale v případě skupiny, která poskytuje zdravotní péči napříč Českou republikou a jde jí o realizaci dlouhodobých programů poskytování zdravotní péče, navíc se silnými controllingovými nástroji.

Kde vidíte největší slabiny v oblasti státní zdravotní péče?
Jednoznačně jsou to rigidita a partikularismus. Viděl jsem již spoustu koncepcí zdravotnictví jednotlivých krajů, ty však vždycky skončily z důvodu nechuti optimalizace zdravotní péče a vytváření specializace jednotlivých zdravotnických zařízení. Tak jsou uměle udržována oddělení nebo celá zdravotnická zařízení, jejichž fungování nemá medicínské ani lokalizační zdůvodnění. Tyto zbytné provozy pak absorbují zdravotnický personál a prostředky ze zdravotního pojištění. Dalším problémem je, že zdravotnictví bývá rukojmím většiny předvolebních kampaní.

Čím se vaše zdravotnická zařízení odlišují od ostatních?
Především ve způsobu organizace. Klient (pacient) je u nás na prvním místě, pak následuje image s důrazem na vysokou odbornost, akreditace, kvalitu péče. Klíčoví jsou i zaměstnanci včetně jejich motivace, dlouhodobého růstu a vytváření firemní kultury a v neposlední řadě ekonomika, která se prolíná všemi třemi předchozími body. Odměňování je u nás motivační s fixní a variabilní složkou, vázanou na výkonnost zaměstnance, jeho úseku a zdravotnického zařízení. Čím vyšší je postavení vedoucího pracovníka, tím vyšší je podíl variabilní částky. Každopádně v době, kdy se uvažuje o snížení platů ve zdravotnictví, my garantujeme svým zaměstnancům nárůst jejich mzdových prostředků včetně dalších zaměstnaneckých výhod.

<%Anketa40%>

Jakou roli by měly vlastně hrát soukromé kliniky?
Určitě jejich vliv a obliba poroste, je to způ-sobeno zejména důrazem na komunikaci a proklientské chování privátních subjektů. To však neznamená, že by se státní zařízení stavěla vůči pacientovi hůře, ale spíše se jedná o odosobnění pacienta.

Proč nejsou Češi ochotní platit za standardní a nadstandardní péči?
To je dáno dlouhodobým systémem bezplatné zdravotní péče. Například v lékárnách jsou pacienti schopni utratit stovky korun za různé potravinové doplňky a podobně. Myslím si, že každý rozumný člověk chápe, že kvalitní péče není zadarmo, ale pacienti se chovají logicky jako klienti. V případě finanční spoluúčasti proto chtějí za své peníze i odpovídající služby, nejen lékařské, ale i proklientský servis. Nechuť platit vychází spíš z různých politických programů a je pacientům mnohdy podsouvána.

Za co konkrétně by se mělo platit?
Nenamítám nic vůči stávající struktuře poplatků, která byla předmětem mnoha diskuzí. Dle mého názoru je ještě jeden segment zdravotní péče, který mnohdy bývá zneužíván, a to sanitní doprava. Zde bych ještě zavedení regulačních poplatků zvážil.

A mělo by se platit při návštěvě lékaře?
Poplatky ano, jenom musí být zachován mechanismus sociální solidárnosti vůči osobám s nízkými příjmy. Na druhou stranu stále u poplatků diskutujeme o něčem, co z pohledu problematiky zdravotnictví je naprosto sekundární a zakrývá skutečnou potřebu reformy českého zdravotnictví.

Jaký je podle vás optimální poměr financování z veřejných prostředků a ostatních zdrojů?
Z pohledu poskytovatele zdravotní péče bych měl prosazovat takové procento podílu financování veřejné služby ve zdravotnictví ve vztahu k HDP, které by přineslo nárůst finančních prostředků ve zdravotnictví. To, že by natekly v dnešní situaci do systému mimořádně miliony nebo miliardy korun, je prakticky nemožné. Proto nemá cenu diskutovat o tom, jaká by měla být poměrová výše, a musíme hledat úspory uvnitř systému.

-Tomáš Vyšohlíd, více na Profit.cz

Více ke zdravotnictví:

- ODS: Našetřete si na ošetřovatelku nebo léčebnu, stát vám přispěje

- VZP chce ušetřit tak radí: použité obvazy si vyperte a vyžehlete

- Zdravotním pojišťovnám bude letos chybět až 15 miliard na léčení

- Lékaři specialisté budou jen pro bohaté tvrdí Rath

- Za zdravotní péči zaplatíme více, všichni

- Každé zdravotní zařízení bude muset nabízet i péči plně hrazenou z pojištění

- Heger: Zubnímu kazu lze předejít prevencí, ať si plomby hradí lidé sami