Není málo případů, kdy „finanční poradce“ připravil důvěřivé klienty o nemalé finanční prostředky nebo je špatně pojistil – a že je jejich pojistka bezcenným cárem papíru se dozvěděli až při pojistné události. Připočteme-li kauzy velkého kalibru, je obecná nedůvěra ve finanční poradenství pochopitelná. Na druhou stranu – právě špatná zkušenost s finančními poradci je hlavním důvodem, proč mít svého.

V diskusích na Investujeme.cz se často objevuje poznámka, že finanční poradce není poradcem, ale prodejcem, který pracuje pro pojišťovny, investiční společnosti a banky, protože ty ho platí. A podle této argumentace „kdo zaplatí víc, toho produkt prodávám“. Může to tak být. Ale zdaleka ne každý k produktům takto přistupuje a osobně znám řadu finančních poradců, kteří hledají v prvé řadě zájem klienta.

TIP: Švýcarská firma, která klientům pečuje o peníze už 156 let expanduje do ČR

Důvod 1: Špatná zkušenost

Špatné zkušenosti klientů s finančními poradci vyplývají zejména z kontaktu s nezkušenými či „příliš zapálenými“ střelci. Ke zkušenému finančnímu poradci se klient dostane obtížněji než k nováčkovi. Důvodem je, že zkušení poradci mají svoji klientelu a jen málokdy využívají „studené telefonáty“, tedy kontakty neznámých lidí nebo lidí z doporučení. Naopak nováček nemá jinou možnost, jak si klientelu vybudovat.

Vyhledá-li si klient svého poradce aktivně, není závislý na tom, kdo mu zavolá. Optimální je udělat si menší „výběrové řízení“, sejít se s několika poradci, zjistit jejich přístup k práci (např. tím, že si nechá zpracovat návrh finančního plánu) a vybrat si ke spolupráci poradce, který mu vyhovuje po odborné i osobnostní stránce.

Vlastní finanční poradce pak může sloužit jako štít před dalšími, mnohdy vtíravými telefonáty. Dobrý finanční poradce nebrání klientům v kontaktu s jinými poradci, naopak mnohdy je vyzývá, aby se s nimi sešli s tím, že přiznají, že svého finančního poradce již mají, ale rádi si vyslechnou jeho nabídku. Tu pak se svým poradcem proberou.

Důvod 2: Poradce platí finanční instituce

V České republice je finanční poradenství založeno na platbě finančního poradce ze strany finanční instituce, nikoli ze strany klienta. Výsledkem je obava (a bohužel často oprávněná), že finanční poradce bude vybírat řešení podle výše provize, nikoli podle zájmu klienta.

Finanční produkty lidé v dnešní době potřebují, nechtějí-li zbytečně tratit. Nemusí se jednat jen o investice, ale kupříkladu nedávné povodně opět ukázaly, jak je důležité mít dobré a správně nastavené pojištění. Klient hledající finanční produkt má několik možností, jak k tomu přistoupit: jít „do své“ banky či pojišťovny, provést vlastní analýzu finančních produktů, nebo se poradit s finančním poradcem.

Ať již klient zvolí kteroukoli cestu, vždycky zaplatí cenu finančního produktu, která zahrnuje i náklady na provize pro případ, že by klient vybral zprostředkování finančním poradcem. Nehledě na to, že i náklady na interní distribuční síť a pobočky nejsou malé a i ty musí produkt uživit.

Pokud si klient vybere poradce sám aktivně, prověří si ho a naváže s ním dlouhodobou spolupráci, bude i poradce nadále motivován hledat optimální řešení pro klienta, která se bude znovu a znovu vracet při nové potřebě. Finančnímu poradci se tak i ekonomicky vyplatí schůzka, na které žádný produkt neprodá, protože ví, že prodá v okamžiku, kdy to klient bude potřebovat.

Důvod 3: Úspora času

Při výběru finančních produktů může klient využít internet, projít si pojistné podmínky desítek pojišťoven, srovnat si nabízené úrokové sazby a poplatky hypoték a provádět důkladnou analýzu investičních příležitostí. Nebo si může nechat připravit návrh řešení finančním poradcem. Je-li řešení dobré, nestojí ho to nic navíc, poradce si vydělá a dostane zaplacený svůj čas.

Úspora času přitom může být značná. Finanční poradci mívají analytické zázemí, které pro ně připravuje podklady, mají lepší přístup k informacím a především s nimi pracují na denní bázi. Měl-li by klient sestavovat analýzy veškerých produktů místo večerní relaxace po návratu z práce, pravděpodobně by došlo ke změně parametrů produktů dříve, než by svou analýzu dokončil.

Důvod 4: Úspora nákladů

Finanční poradce dokáže uspořit náklady nejrůznějšími způsoby. Vyhledání levnějších produktů je jen jedním z nich. Tím, že finanční poradce spolupracuje s finančními institucemi, kterým vodí klienty, má velmi často možnost s nimi vyjednat lepší podmínky, než jaké by dokázal získat klient sám.

Důvod 5: Přístup finančních institucí není lepší

Finanční instituce neřeší poradenství vůbec. Mají jen své produkty, a pokud přijde na pobočku klient s potřebou pojištění domácnosti, uzavřou s ním tu jedinou smlouvu, kterou mají. U povinného ručení díky větší segmentaci klientů přitom může být rozdíl v ceně několikanásobný – některé pojišťovny kupříkladu nemají zájem o mladé, nezkušené řidiče, a tak jim nastavují cenu násobně vyšší než jejich konkurence.

Důležité jsou také obchodní plány. Pokud pobočka nesplňuje limit prodeje určitého produktu, nechtějí-li její zaměstnanci přijít o prémie, je zahájen hon na klienty se snahou produkt udat komukoli. Nepotřebuje ho? Nevadí, hlavně když ho koupí.

Finanční poradce může posloužit jako štít před snahou finančních institucí prodat klientovi nepotřebné, drahé či nevhodné produkty.

Vybrat finančního poradce vyžaduje finanční gramotnost

Než člověk zavrhne finanční poradce jako celek, je vhodné zamyslet se nad vlastní finanční gramotností. Není třeba znát detailně finanční produkty na to, aby bylo možné posoudit kvalitu navrhovaného finančního plánu. Stačí základy finanční gramotnosti. Bez nich to ale nejde.

Bez finanční gramotnosti bývají výsledkem špatné zkušenosti poškozených klientů, kteří se dozvědí až po několika letech, že to „výborné spoření“ na dva roky je ve skutečnosti na dva roky předplacené IŽP se smlouvou na 30 let…

-Petr Zámečník | Investujeme.cz