Banky jsou poněkud pokrytecké

Chování bank v této situaci můžeme skutečně nazvat pokryteckým. Banky, které se podílely na vzniku současné krize a které ji dnes v podstatě prohlubují, se snaží rafinovaným způsobem získat další miliardy od svých vlád. Mnoho bank již takto získalo v posledním půl roce několik miliard. I přes masivní podporu a dotace ze strany vlád, stále klesají akcie bank, banky omezují úvěrování firem i domácností a úroky drží na rekordních výších.

Hlavní zájem akcionářů

Stejnou politiku můžeme sledovat i v České republice, kde většina ze zmíněných bank aktivně působí. Jak řekl prezident obchodní komory Petr Kužel, „jedním z největších problémů našich firem je kromě nedostatku zakázek i velmi ztížené podmínky pro získání provozních i investičních úvěrů od našich bank.“

Na domácím či evropském finančním trhu jsou banky silou, která zatím k řešení a překonání krize rozhodně nepřispívají. Extrémní utáhnutí kohoutků peněz do podnikové sféry, které odůvodňují přijatelným rizikem, nedůvěrou na trhu a zájmy svých akcionářů, je důležitým prvkem k prohloubení krize. Jiří Kunert, předseda České bankovní asociace pro MfD vysvětluje, „banky nemohou v době nedůvěry a vysoké míry rizik podnikatelům vyhovět a snížit své požadavky na bonitu a zajištění.“

Desítky miliard zatím nepomáhají

Za této situace žádají banky o pomoc vlád svých států. Co však za tuto pomoc nabízejí? Další utahování kohoutků a další zpřísnění své úvěrové politiky? Politika bank tak není o solidaritě, dohodě, rozprostření rizik na všechny subjekty trhu. Nikoliv. V současnosti je to celkem průhledně vidět - riziko v rozhodující míře nesou podnikatelé a domácnosti (ať už přímo či jako daňoví poplatníci), jen banky si myjí ruce. Miliardy svým bankám poskytly vlády Francie, Belgie, Velké Británie, Irska, Německa, Španělska, Itálie či USA. Výsledkem je další propad ekonomiky a žádné zlepšení na obzoru.

Pomoc rozvíjejícím státům ve skutečnosti pomůže bankám

Za této situace přichází devět největších bank s požadavkem pomoci pro země, jako jsou Ukrajina, Rumunsko či Bulharsko. Dle tvrzení bank tamní systémy pomoc potřebují, jinak situace může vést ke katastrofě. Zajímavé je, že většina bank, které o pomoc žádají, na těchto trzích také aktivně působí. Faktem je, že tamní chudé státní rozpočty si rozhodně žádnou masivní pomoc svému finančnímu systému nemohou dovolit.

A protože penězovod ze strany ukrajinské či bulharské vlády rozhodně nehrozí, rozhodly se banky oslovit opět Evropskou komisi a EBRD. Cíle jsou ušlechtilé, plné solidarity a pomoci. Pikantní na tom je, že jedním z důvodů pomoci je také oživení úvěrového trhu, který i přes masivní pomoc a rekordní snižování základní úrokové sazby ze strany centrálních bank, se jaksi nekoná i v zemích, kde sídlí mateřské společnosti. A právě oživení úvěrů je to, co u nás i jinde v Evropě banky zatím odmítají.

Za velkolepými frázemi se skrývá jednoduchá věc - jakákoliv pomoc nebude ve skutečnosti směřovat postiženým zemím východní Evropy, ale právě bankám, které se o tuto pomoc nejvíce snaží. Rozhodně však není jisté, stejně jako v jiných zemích, že to skutečně pomůže těm, kteří mohou opět rozhýbat trhy, tedy podnikatelům a občanům spotřebitelům.