Příspěvek na bydlení má pomoci rodinám s nízkými příjmy financovat náklady na bydlení. Má na něj nárok každý, jehož výdaje na bydlení přesahují 30 % příjmů domácnosti (v Praze 35 % příjmů domácnosti). Musí se ale jednat o bydlení přiměřené, což stát testuje prostřednictvím „normativních nákladů“ na bydlení – tedy administrativně stanovenou výší přiměřených nákladů na bydlení.

Výše normativních nákladů určuje i teoretickou maximální výši příspěvku na bydlení. Pokud by domácnost neměla vůbec žádný příjem, stát by na příspěvku na bydlení zaplatil celé náklady na bydlení až do výše normativních nákladů. Mezi příjmy rodiny se počítají i příspěvky na děti a rodičovský příspěvek.

Vláda každoročně určuje výši normativních nákladů na bydlení a nákladů srovnatelných s nájemným pro vlastníky bytů a družstevníky na základě růstu cen. V roce 2017 došlo dokonce ke snížení normativních nákladů až o 643 Kč. Pro rok 2018 došlo sice k jejich navýšení, na předešlé úrovně ale zdaleka nedosáhnou.

Normativní náklady v nájemních bytech

Lidé žijící v nájemních bytech mají možnost dosáhnout na vyšší příspěvek na bydlení než lidé s vlastnickým či družstevním bydlením. Oproti roku 2017 vzrostly normativní náklady na bydlení v nájemních bytech až o 250 Kč. Nejvíce si mohou přilepšit pražské domácnosti se 4 a více členy.

Tabulka 1: Normativní náklady na bydlení v nájemních bytech

Zdroj: MPSV.cz

Normativní náklady jsou vyšší ve větších městech a rostou i s počtem osob žijících ve společné domácnosti. Např. rodina se čtyřmi členy žijící v Praze může mít náklady na bydlení (nájemné, energie, vodné a stočné, odvoz odpadu, úklid společných prostor a společnou anténu) až do výše 18 827 Kč. Pokud jsou vyšší, částka nad normativními náklady se pro výpočet příspěvku na bydlení nezapočítává.

Tabulka 2: Meziroční změna výše normativních nákladů v nájemních bytech

Zdroj: Vlastní výpočet

Normativní náklady v bytech v osobním vlastnictví a družstevních bytech

Lidé žijící ve vlastních bytech v osobním či družstevním vlastnictví mají možnost dosáhnout na výrazně nižší příspěvek na bydlení než lidé v nájmu. Navíc nerozhoduje ani velikost obce, kde se byt nachází – a to bez ohledu na skutečnost, že byty ve větších městech jsou významně dražší (nákladnější) než v malých obcích. A rostou také výrazně pomaleji.

Tabulka 3: Výše a změna normativních nákladů v bytech v osobním a družstevním vlastnictví

Zdroj: MPSV.cz, vlastní výpočet

Za povšimnutí stojí skutečnost, že zatímco v nájemních bytech vzrostly normativní náklady více pro větší rodiny, u bytů v družstevním a osobním vlastnictví vláda přiznala nižší růst u větších bytů než u menších.

Příspěvek na bydlení: Započítávané náklady

Hlavním z nákladů na bydlení je nájemné u nájemních bytů. Nájemné je také hlavním motivem, proč jsou normativní náklady na bydlení u nájemních bytů vyšší – a proč stát rozlišuje také velikost obce. Majitel bytu či družstevník tento náklad nemají, ovšem nesmí si započítat ani např. úroky z hypotečního úvěru.

Majitelé bytů v osobním či družstevním vlastnictví mohou místo nájemného využít „náklady srovnatelné s nájemným“.

Tabulka 4: Náklady srovnatelné s nájemným a jejich meziroční růst

Zdroj: MPSV.cz, vlastní výpočet

Vedle nájemného či nákladů s ním srovnatelných lze uplatnit i další výdaje nezbytné k bydlení. „U všech bytů se dále započítávají náklady za plyn, elektřinu a náklady za plnění poskytované s užíváním bytu dodávka tepla (dálkové vytápění) a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody z vodovodů a vodáren a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou, odvoz komunálního odpadu a náklady za pevná paliva,“ uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV).

-Petr Zámečník | Více na Hypoindex.cz