Starobní důchody se v ČR skládají ze dvou výměr, základní, která je pro všechny stejná,
a zásluhové, která vychází z průměrných příjmů seniora za odpracované roky od roku 1986. Od 1. ledna 2019 dojde ke zvýšení obou výměr – základní o 570 Kč na 3 270 Kč, procentní o 3,4 %.

Je zvyšování důchodů (tímto tempem) v pořádku? Jde o uvážené rozhodnutí vlády, nebo se jedná o populismus před komunálními a senátními volbami? Kdo na tom vydělá a kdo prodělá? Ať to možná vyzní zle, prodělá na tom každý, kdo není senior…

Valorizace důchodů je bezesporu potřebná věc, nicméně v určité míře. Nic by se nemělo přehánět, tudíž ani zvyšování důchodů. Alespoň do doby, než dojde k zavedení udržitelného penzijního systému.

Jak na tom jsme?

Řadu odborníků trápí penzijní reforma hezkých pár let. Vždyť poslední snaha o změnu dopadla fiaskem. Řeč je o II. pilíři důchodového systému, který vydržel pouze 3 roky od ledna 2013 do ledna 2016 a u něhož se autoři velmi spletli, když zamýšleli statisícovou účast. Ale z jakého důvodu se má penzijní systém měnit? Proč nestačí současný?

Z hlediska financování je v České republice využíván průběžný penzijní systém. Funguje tak, že pracující osoby odvádí peníze do systému, které jsou okamžitě vybrány a rozděleny mezi osoby pobírající důchod. Systém šlape jako hodinky, pokud se v něm nachází dostatek pracujících. Bezesporu čím více, tím lépe, neboť výrazný převis pracujících oproti důchodcům by mohl zajistit, že pracující budou odvádět nižší část svého příjmu jako pojistné na sociální zabezpečení. Zaměstnanci nyní odvádí 6,5 % z vyměřovacího základu, zaměstnavatel navíc odvádí dalších 25 %, z toho 21,5 % na důchodové pojištění.

Problém jménem nepřizpůsobivost

Průběžný systém financování funguje při „ideálních“ podmínkách, kterých v reálném světě jen těžko docílíme. V současné době ho vychyluje nepříznivá demografie. Česká populace stárne. Rodí se málo dětí. Co znamená málo? Ne dost, abychom udrželi současný penzijní systém.

Senioři se díky lepší zdravotní péči či kvalitnějšímu životnímu stylu dožívají stále více let. Naděje dožití je u mužů 76 let, u žen skoro 82 let. Přitom na počátku 90. let minulého století neměli muži naději dožít se ani 70 let, naděje dožití u žen se pohybovala kolem 75 let. I tento nárůst znamená, že je potřeba vyplácet důchody stále většímu počtu seniorů. Proto je změna současného penzijního systému nevyhnutelná, nechceme-li aby se hranice odchodu do důchodu neustále zvyšovala. Nyní je zatím zafixována na 65 letech.

-Michal Helekal | Více na Investujeme.cz