Penzijní reforma po desítkách let politických tahanic dospěla do stádia realizace. Potřebné zákony jsou navzdory nevoli opozice (zejména ČSSD a KSČM), senátu i prezidenta schváleny a od ledna se rozběhne fondový systém naostro. Ani tím ovšem obstrukce a odrazování potenciálních zájemců o vstup do 2. pilíře nekončí. Naopak se stupňuje.

Fondový penzijní pilíř je závislý na účasti lidí. Pokud bude klientů málo, nebudou moci být prostředky efektivně spravovány. Nepodařilo-li se Sociální demokracii zablokovat reformu v legislativním procesu, zkoušejí využít negativní marketing. „Lidé by do něj neměli vůbec chodit,“ pronesl na Fóru Zlaté koruny s podtitulem Důchodová reforma na startu Jan Mládek, stínový ministr financí za ČSSD, a dodal: „Druhý pilíř bude zrušen. Lidé o peníze nepřijdou, nicméně nelze zajistit, že bez transakčních nákladů.“

Nelibost nad penzijní reformou opozice dává hlasitě najevo již dlouho. Jan Mládek dokonce obdivuje způsob znárodnění penzí v Maďarsku premiérem Viktorem Orbánem: „Pan Orbán v Maďarsku neznárodnil penzijní fondy. Jen nastavil podmínky pro větší výhodnost prvního pilíře. Zároveň v druhém pilíři zůstali jen ti, kteří to explicitně chtěli.“

Premiér Petr Nečas na projev Jana Mládka reagoval stručně: „Ještě na závěr zazpívat Internacionálu, a je obrázek kompletní.“ Znárodnění, k jakému došlo v Maďarsku, je podle jeho názoru extrémní řešení, ke kterému by v Česku dojít nemělo. Bohužel k podobnému kroku v české kotlině již jednou došlo – v padesátých letech při měnové reformě. Když přičteme proklamace socialistů…

Ve svém vystoupení na Fóru Zlaté koruny se předseda vlády věnoval především zdůvodnění, proč je reforma nezbytná a proč je nutné diverzifikovat zdroje příjmů penzistů, které z 95 % plují z průběžného systému. „Lidé mají dojem, že si celý život odkládali na penzi, přičemž se jim velmi obtížně vysvětluje, že si na penzi nespořili, ale všechny peníze byly vyplaceny obratem penzistům.“ Zavedením byť malého fondového systému se prolomí psychologická hranice a lidé si skutečně začnou na penzi spořit.

S tím nesouhlasí sociální demokrat Milan Štěch, předseda Senátu ČR: „Chybí garance výnosu, investiční rizika jsou přenesena na občany, což je nezodpovědné. Nejsme dostatečně vyspělí, abychom mohli zvažovat investiční rizika. Neznáme výši penzí z druhého pilíře, který často nenahradí to, co vypadlo v prvním pilíři.“

Poslední výtka je poměrně oprávněná. Z naspořených peněz ve 2. pilíři si bude muset penzista povinně koupit rentu vyplácenou pojišťovnou. Na výběr bude mít ze tří možností: doživotní rentu, doživotní rentu s tříletou pozůstalostní a dvacetiletou rentu. Pojišťovny budou vycházet z úmrtnostních tabulek a bude záviset na jejich nastavení a na výši nákladů a rizikových marží kalkulovaných pojišťovnami.

Výhodou průběžného pilíře je, že není přímo závislý na pojistné matematice. Jeho základem je, že množství vybraných peněz se má rovnat výdajům na penzi. Obsahuje ale jiná rizika. Všechna shrnul u obou pilířů Luděk Niedermayer z Deloitte ČR. V zásadě jsou stejná u obou pilířů, ovšem s různým důrazem. Fondový pilíř je více náchylný na tržní riziko a zpomalení ekonomiky, průběžný systém podléhá více politickému riziku.

Investiční riziko si člověk může i ve druhém pilíři minimalizovat. Je-li konzervativní, může volit fond státních dluhopisů, který garance státu obsahuje. Dokonce je pak podle Radka Urbana, náměstka ministra financí, jistota větší než u průběžného systému: „Vyjednávací síla investorů do státních dluhopisů je vyšší než vyjednávací síla budoucích penzistů.“

Tomáš Holub, ředitel Sekce měnové a statistiky ČNB, hodnotil makroekonomický dopad reforem: „Z pohledu ČNB je malá reforma velkou, ale velkou reformu vnímá jako malou. Druhý pilíř je sice politickou vlajkovou lodí reformy, faktický dopad je ale z makroekonomického pohledu malý. Jeho zavedením pochopitelně vzroste schodek průběžného systému, ale nikterak výrazně.“ Větší význam než tahanice o druhý pilíř mají parametrické změny v rámci „malé penzijní reformy“.

Nejdůležitější změnou bylo podle Tomáše Holuba zvyšování věku odchodu do důchodu. „Změna, která by v jiných zemích vyvolala bouře protestů, prošla velmi hladce,“ podivoval se. Za hladkým průchodem malé penzijní reformy ovšem může stát odvedení pozornosti a diskusí k velké penzijní reformě.

S velkým významem malé penzijní reformy souhlasil i Miloš Zeman, bývalý premiér a kandidát na prezidenta. Jeho vláda odkázala svým nástupcům peníze z privatizace společnosti Transgas a chtěla po ní, aby alespoň 40 mld. Kč použila na penzijní reformu. „Ta je ale rozfrcala,“ posteskl si. Miloš Zeman se opřel do současné politické scény, která není ochotná najít jednotnou penzijní reformu: „Konsenzus je možný tehdy, jedná-li se konsenzus politických elit. Kde nejsou politické elity, což je současný stav politické scény, není konsenzus možný.“

Bude fondový systém úspěšný? „Klíčová bude míra zapojení do druhého pilíře,“ hodnotí situaci Tomáš Holub. Zda bude zapojení lidí dostačující, závisí jednak na kalkulacích výhodnosti, jednak na vyhodnocení politického rizika a „slibů“ Sociální demokracie.

Podle aktuálního průzkumu agentury Ipsos pro Zlatou korunu se s jistotou hodlá do druhého pilíře zapojit 2 % dotázaných a dalších 11 % považuje vstup za pravděpodobný. Důvěra v druhý pilíř tak neustále klesá. To odrazuje nejen další potenciální zájemce, ale i penzijní fondy. Bohužel míra zapojení lidí je také rozhodující faktor, který rozhodne, zda penzijní reforma přežije příští vládu. Premiér Petr Nečas je přesvědčen, že ČSSD nakonec penzijní spoření ve druhém pilíři nezruší.

- Petr Zámečník | Více témat na Investujeme.cz