Kreditní karta může být levný a užitečný nástroj pro ty, kdo ji umí používat a mají pojem o čase. Vyžaduje i velkou míru odpovědnosti a disciplíny, protože kousek plastu nenavodí onen přirozený strach z výdajů a utrácení, jako to umí ubývající peníze v peněžence. Ne každý si uvědomuje, že kreditní karta je vlastně úvěr a jejím použitím čerpá půjčku, kterou později splácí. Úroky z karet jsou poměrně vysoké, ale pokud zákazník správně využívá bezúročných období, může nechat peníze na běžné platby třeba na spořícím účtu a jednou za měsíc uhradit vše.

Kreditní karta je poměrně složitý produkt a správně porozumět jeho principům není pro každého jednoduché. Kamenem úrazu je takzvané bezúročné období. Jeho délka bývá uvozena slovem „až“, ale co to znamená, je většinou třeba luštit z obchodních podmínek. Často se u spotřebitelů setkáváme s představou, že bezúročné období se počítá od konkrétního nákupu. To je však omyl. Banka vždy spočítá platby za měsíc a následně určí splatnost celého vyúčtování. Celého bezúročného období lze využít jen v případě, že kartu použijeme od prvního dne a včas uhradíme celý dluh.

Kreditní karty jsou určeny převážně pro bezhotovostní transakce, tedy k platbám u obchodníků za zboží či služby. Naopak výběr z bankomatu bývá vysoce zpoplatněn a ihned se úročí, často i vyšší sazbou než bezhotovostní platby. Zásadně se tedy nezapočítává do bezúročných období. Velký výběr hotovosti z kreditní karty bývá také často posledním krokem do dluhové pasti, obzvlášť pokud se jím splácí jiná půjčka či dluh z jiné karty. Používáním kreditky si rovněž budujeme vlastní úvěrovou historii a pozdní splátka může v budoucnu znamenat komplikace třeba s vyřízením hypotéky. Aktivní, ale nepoužívaná karta se započítává do celkového objemu půjček, což ovlivňuje posuzování schopnosti splácet další úvěry.