Cílem schváleného návrhu je podpora rozvoje mediálního trhu a rozmanitosti programové nabídky, čímž jsou naplňovány i zásady programového prohlášení vlády. Předložený návrh řeší problémy především ve dvou klíčových oblastech, jimiž jsou získání volných kmitočtů pro sestavení a vybudování digitálních sítí určených pro televizní vysílání a zajištění obsahu vysílání pro digitální sítě. Dále návrh nabízí řešení stávající složité situace v oblasti zemského digitálního televizního vysílání, opětovné nastavení podmínek pro období přechodu a následně po jeho dokončení. Návrh stanovuje jasná pravidla a podmínky pro jednu z nejvýznamnějších změn na domácí televizní scéně, která je často přirovnávána k televizní revoluci. Všechna navržená opatření posilují právní jistotu subjektů, které dlouhodobě působí na televizním trhu a subjektů, které na tento trh vstupují nebo vstoupit hodlají. Samotný návrh ukončuje do značné míry překonaný postup při vstupu do světa podnikání v oblasti elektronických médií. Právě digitalizace znamená významné technické rozšíření možností vysílání. Nová digitální éra bourá překážky, které představovala dosud omezená kapacita kmitočtů pro analogové vysílání. Ministr vnitra Ivan Langer ohodnotil předložený návrh: „Jedná se o klíčovou a průlomovou normu, která je určena 10 milionům občanů ČR, a která umožní výrazné rozšíření televizní nabídky“. Pro přechodnou dobu do doby ukončení analogového vysílání jsou navrženy tzv. kompenzační licence, které umožní vstup nových televizí na domácí trh v nejbližší době a spolu s rozšířením možností pro současné televize, včetně veřejnoprávní, nabídnou postupně v jednotlivých regionech vysílání v digitální podobě. Po datu vypnutí analogu, které by mělo nastat optimálně k 10.10. 2010, již budou moci kromě „digitálních pionýrů“ vysílat všichni další zájemci dle kapacitních možností a soutěž na mediálním trhu se zcela otevře. Návrh zákona je jasným důkazem liberalizace přístupu k televiznímu vysílání při zachování standardních regulačních principů a mechanismů pro obsah vysílání. Stejně tak zůstávají v platnosti standardní regulační mechanismy kvůli zachování regulérní hospodářské soutěže i pravidla pro řešení případných sporů. O tom, kdo bude vysílat televizní programy tedy nerozhodne nikdo moudrý, třeba stát nebo jeho zástupci. Ministra vnitra rovněž uvedl: „Zcela nejlepší regulaci provozovatelů vysílání v jejich podnikání zajistí nakonec diváci, kteří především svým zájmem rozhodnou o tom, který program a jeho provozovatel bude úspěšný“.