Jako Ponziho schéma je označován podvodný investiční plán, u kterého promotér k nalákání investorů typicky nabízí relativně velké výnosy. Peníze inkasované od nově vstupujících ovšem nejsou investovány, a jsou použity na výplatu investorů původních. Jedná se o nesčetněkrát zopakovaný model podvodu, kdy podvodník slibuje obrovský zisk v naději, že přiláká masu peněz. Navenek to vypadá, že realizované „investice“ vydělávají a strůjce může díky tomu vyplácet slíbené výnosy.

Slibem nezarmoutíš

Příznačně pro podvod jsou slibovány zázračně skvělé výnosy, jejichž výše je podezřelá. Pokud se jinde u běžných investic dá dosáhnout na roční výnosy třeba kolem 4 %, pak příslib výnosu ve výši 20 % nemůže být s jistotou splnitelný. Byznys model umožňující takové výnosy by byl buď extrémně rizikový, nebo vůbec neexistuje a jde o podvod.

Obrázek 1: Strůjce podvodu v Ponziho schématu inkasuje peníze od svých oběti a slibuje jim zázraky. Dříve přicházejícím jsou slíbené výnosy obvykle i vyplaceny, to láká k reinvesticím a opětovnému vstupu. Nakonec ale podvodník mizí i s penězi, obětem zůstanou nenaplněné sliby.

Ponziho podvod

Ponziho schéma je pojmenováno po strůjci jednoho takového podvodu – Charlesi Ponzim (1882 – 1949). Ponzi se údajně inspiroval v bance, kdy jako zaměstnanec při svém působení rozpoznal, jak mohou být z nových vkladů vypláceny splatné úroky a výplaty dřívějších vkladů. Nejprve přesvědčil několik přátel, aby mu svěřili menší finanční částky se slibem, že jim za několik měsíců vrátí více. Svůj slib dodržel a postupně získával další a další „investory“. V roce 1920 v Bostonu lidem nabízel, že svěřený vklad za 90 dní zdvojnásobí.

Obrázek 2: Obrázek zachycuje Ponziho, prohlašujícího, že díky arbitráži poštovních známek vybuduje „poklad“. Masy čekají na svůj výdělek, chamtivost vede k reinvestování, varování jsou zlehčována. Celá iluze se rozplynula, až když vyšlo najevo, že Ponzi „nemá čistý rejstřík“, že byl již v roce 1910 vězněn (foto vpravo).

Zdroj: Computerimages.com

Kulisou celého Ponziho podvodu měly být zahraniční poštovní známky – v zahraničí levně koupit a v USA prodat. Byla to doba, kdy první světová válka zahýbala měnovými kurzy a tak se teoreticky dalo arbitráží vydělat. Šlo ovšem jen o krycí příběh, transakční náklady na koupi známek v zahraničí, jejich dopravu a následný prodej smysluplnou ziskovost modelu podkopávaly. Jak poukazovali skeptici, bohatství, které Ponzi údajně nahromadil, nešlo obchodováním s poštovními kupony vydělat – jednoduše by k tomu veškeré vytištěné mezinárodní odpovědní kupony ani nepostačovaly.

Investiční mánii nezdolaly skeptické články ani komentáře o podvodu a výzvy k opatrnosti, hřebíčkem do rakve tohoto podvodu se stalo zveřejnění Ponziho fotografie z vězení z Montrealu. A výsledek? Během asi půl roku Ponzi nalákal desítky tisíc investorů a vydal dlužní úpisy na sumu přesahující 10 milionů dolarů.

Domeček z karet

Představte si pyramidu, ve které je na vrcholu jeden strůjce. Tato osoba slibuje, že dostanete 20 % roční úrok. Vy mu ochotně poskytnete třebas 10 000 Kč. Zatímco má v kapse vaše peníze, za rok po něm budete chtít 12 000 Kč. A když investorů podobných jako vy bude tisíc, pak za rok už bude nutné původní vklad navýšit o 2 miliony. Ale kde je má strůjce vzít?

Půjde-li o Ponziho schéma, pak běh bude potřebovat nové „investory“, kteří budou přinášet nové peníze. Když pak nastane čas jejich výplaty, nábor nových se zopakuje a celkové závazky zase ještě více narostou. Celé to pak vypadá jako pyramida – domeček z karet. Zatímco ti v nižších patrech drží jen karty a věří v to, že budou vyplaceni, ti ve vyšších patrech se výplaty třeba i dočkají.

Obrázek 3: Původně vstupujících, kteří dosáhnou na výplaty, je relativně málo. Ti, kteří přišli později a jsou jich spousty, spíše odejdou s prázdnou. Bez nově příchozích se pyramida zhroutí jako by šlo o domeček z karet. 

Bez rozšiřujících se zdrojů příjmů je systém dlouhodobě neudržitelný – jakmile záplava nově příchozích peněz vyschne, celý systém se zhroutí. Pyramida se může také zhroutit, pokud investoři v obavách a strachu ve velkém začnou peníze vybírat. Čím více „investorů“ vstoupí, tím více se schéma bude podobat pyramidě.

Od podvodu k pyramidové hře

Jak se sněhová koule v pyramidovém schématu nabaluje, ukazuje princip pyramidových her. V případě pyramidové hry jde o schéma, kdy osoby do schématu vstupující musí hledat další rekruty – v případě MLM prodeje musí najít osoby, kterým budou něco prodávat a z tohoto prodeje inkasovat profit. I když mohou být tato schémata regulérní formou podpory a způsobu prodeje a distribuce, jsou známy případy, kdy byl MLM marketing zneužit třeba prodejem extrémně předražených produktů.

Obrázek 4: Měl-li by každý člověk nově vstupující do pyramidové hry přivést dalších šest rekrutů, pak by na deváté úrovni museli být zapojeni všichni Češi a na třinácté úrovni by už musela být zapojena celá světová populace.

A když model pyramidové hry nemusí nutně být podvodem, rozčarováním vstupujících může být nezájem těch, kteří by chtěli do takového systému vstoupit. Jak je počet možných následovníků omezen a limitován, jsou i limitovány i výdělkové možnosti.

Jak nenaletět?

Varovných příznaků Ponziho podvodů je několik. Slib nepřiměřeně vysokých výnosů, neprůhlednost investice, kdy nelze funkčnost modelu ověřit. Kolik podvodníků už asi oběti uchlácholilo tím, že „podrobnosti nemohu odhalit, protože konkurence nikdy nespí“? Skutečnost, že minulé výnosy byly vyplaceny, ovšem nemůže být důkazem toho, že se o podvod nejedná. Jinými slovy zkušenost „nebojte, dostanete zaplaceno, já se dočkal minulý týden a vše proběhlo v pořádku“ neznamená, že vypláceno bude i příští týden. Jsou-li výsledky natolik úchvatné, že se nezdají být pravdivé, pak v reálu půjde o podvod. Snadněji se nechá napálit ten, kdo informace neprověřuje, je chamtivý a nepoučí se z historie.

Historie ukazuje, že podvodníci nikdy nespí a Ponziho schéma není mrtvé.