"Ten uplynulý rok české vlády byl přinejmenším rozporuplný. Vládě se podařilo to nejdůležitější – přežít. A to i přes skutečnost, že to hned několikrát vypadalo, že se rozpadne. Podařilo se jí také prosadit klíčovou část reforem, to si může odškrtnout," vypočetl politolog Lukáš Jelínek úspěchy české vlády. Vzápětí však dodal, že obraz vlády ničily časté vládní krize a spory mezi koaličními partnery.

"Ten obraz shodil i neúspěšný či polovičatý boj s korupcí. Vládu už musela opustit půlka ministrů, často právě kvůli podezření z korupce či klientelismu. Na nedůsledné naplňování protikorupční strategie ukazuje případ zákona o veřejných zakázkách či neustálé oddalování zákazu anonymních akcií," doplnil Jelínek.

Podle politologa Bohumila Doležala se vládě podařilo způsob vládnutí, který se lidem v předchozím roce zdál výstřední a krizový, prosadit jako standard. "Díky slabé a nesourodé opozici navíc prosadila reformy," vysvětlil.

Korupční kauzy ministrů pak podle něj veřejnost může vnímat dvěma způsoby – jako postupný rozpad vlády, nebo naopak jako její očistu: "A já si myslím, že se lidé mohou klonit spíše k tomu, že se vláda okamžitě zbavuje těch špatných."

"Všichni ti ministři odešli v situacích, kdy to v minulosti nebylo pravidlem. Stačí si vzpomenout na příklad někdejšího ministra Čunka. Tahle vláda je jiná v tom, že ministři odcházejí rychleji a v situacích, kdy bychom dříve byli svědky mnohatýdenních přestřelek a tahanic," myslí si politolog Petr Sokol. Může za to podle něj i zvyšující se tlak médií a veřejnosti. "Ten tlak je tu na to, aby se ministři nedopouštěli něčeho nemorálního, či dokonce nezákonného. V tom se zřejmě pomalu přibližujeme standardu středozápadní Evropy. Za odchody ministrů je i to, že si koaliční strany vzájemně nic neodpustí," doplnil.

Dodal také, že opoziční strany mají proti současné vládě složitou situaci. Koaliční strany totiž mezi sebou silně diskutují a dovolí si k sobě velmi mnoho. Opozice je tedy již ve vládě a tím se zužuje prostor pro skutečnou opozici. "ČSSD je navíc velmi silně rozdělena. Příští rok ještě k tomu zřejmě zažijeme poprvé, že demokratická levice bude rozdělena do více relevantních subjektů," řekl Mediafaxu Sokol a jako příklad uvedl národní socialisty Jiřího Paroubka či vznikající hnutí podnikatele Andreje Babiše.

Politologové také poukazovali na to, že problematický dialog mezi opozicí a koalicí je běžný kdekoliv ve světě. "Všude, kde má koalice na naše poměry 101 hlasů, tak se snaží prosadit zákony sama. U nás se sociální demokracie snaží hrát na tu kartu, že by tu měl být dialog a vláda by s opozicí měla jednat. Ale fakticky je naprosto standardní to, že vláda vládne a opozice dělá opoziční práci," prohlásil Sokol.

"Mám pocit, že válcování opozice se stává v České republice stále standardnější. A ta absence dialogu je vládu od vlády citelnější. To může velmi destruovat důvěru v systém. U lidí pak může docházet k velké skepsi," doplnil Jelínek. Od příštího roku lze podle politologů očekávat střety nejen mezi koalicí a opozicí, ale i další hádky koaličních partnerů mezi sebou. "Například volby v příštím roce budou fungovat jako jakási orientace v preferencích před sněmovními volbami v roce 2014. Pro Věci veřejné je to poslední možnost záchrany. Ukáže se také, jak trvalá je podpora TOP 09. Takže ty střety lze očekávat," myslí si Bohumil Doležal a upozorňuje, že Česko v příštím roce také možná čeká kampaň před přímou volbou prezidenta.

"To vymezování bude v příštím roce pokračovat. Věci veřejné budou stále populističtější, ale bude to pro ně velmi obtížný rok," potvrdil Lukáš Jelínek. "Vymezení můžeme sledovat již teď mezi TOP 09 a ODS. Ten aktuální boj o postoj České republiky k Evropě a k pomoci EU může dokonce příští rok vést k pádu vlády. Do toho boje navíc začne pomalu vstupovat ještě další aspekt, a sice sílení nacionalistických a populistických proudů. Vyostří se sociální situace a bude docházet ke štěpení. Z toho mohou populisté profitovat. Do hry může také významněji vstoupit Václav Klaus, který si bude hledat své místo," dodal.
Podle Jelínka tak bude příští rok výzvou především pro sociální demokracii, která by měla vnést do veřejného dění dostatečně přitažlivý sociální projekt.

S tím souhlasí i Petr Sokol: "Vládní strany v zásadě nemají co ztratit. ODS v minulých krajských volbách utržila porážku a neobhajuje žádný hejtmanský post, TOP 09 neexistovala a Věci veřejné sice existovaly, ale nebyly relevantní stranou. Takže koaliční strany cokoliv, co získají, mohou vydávat za úspěch. Paradoxně tak budeme v situaci, kdy strana, která je v opozici, bude mít nejvíce co ztratit. ČSSD může maximálně obhájit 13 hejtmanů, ale více už dosáhnout nemůže."

S děním na politické scéně v příštím roce může pohnout i případná přímá volba prezidenta. Návrh ústavního zákona, který tento způsob volby přináší, již schválila Poslanecká sněmovna, projednat ho mají senátoři.

Právě skutečnost, že Českou republiku příští rok čekají volby, ale může přinést uklidnění. "Ten přetlak, který letos vznikal, by se mohl napnout do voleb a v zemi by tak mohl paradoxně být větší klid. Musíme věřit, že bude lépe," uzavřel Sokol.

-Filip Nachtmann | MED