S výší důchodů mají největší problémy lidé, kterým je vyplácena mzda takzvaně „na ruku“, a potom podnikatelé, kteří působí jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Ti si platí pojistné na důchodové pojištění sami a v minimální výši.

„V případě prvním se celý problém odvíjí od praxe využívané některými zaměstnavateli, kteří zaměstnancům vyplácejí pouze minimální mzdu a zbytek dorovnávají ‚na ruku‘. Tímto svým jednáním se vyhýbají reálnému odvodu pojistného,“ uvedl Vilém Kahoun, ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení. Zaměstnanci mají oficiálně nižší příjmy, ovšem z nich se jim vypočítává důchod a ten je zákonitě nižší.

Drobní podnikatelé mají na rozdíl od zaměstnanců výhodu, mohou si výši důchodového pojištění do značné míry určit sami. Stát jim stanoví pouze minimální pojistné na základě jejich příjmů a výdajů. Drtivá většina osob samostatně výdělečně činných se ovšem minimálních předpisů pojistného drží a neuvědomují si, že to pro ně v budoucnu bude znamenat nízký důchod a může se i stát, že s tvrdou realitou se střetnou ještě dříve.

Z důchodového pojištění se totiž poskytuje náhrada příjmu nejen v případě stáří (starobní důchod), ale také invalidity (invalidní důchod) a úmrtí živitele (vdovský, vdovecký a sirotčí důchod). V okamžiku, kdy nastane některá z těchto událostí, hraje výše vyměřovacích základů pro odvod pojistného jednu z hlavních rolí.