Společnost neposkytovala zaměstnancům dostatečný odpočinek mezi dvěma směnami ani odpočinek v týdnu a nadměrně nařizovala přesčasy. Přestože inspekce práce může za každý z těchto deliktů udělit pokutu ve výši až 1 milion korun, udělila za všechny tři delikty pokutu ve výši pouhých 10 tisíc korun. Zaměstnanci PLUSu byli nespokojeni s pracovními podmínkami v prodejně, ve které pracovali, proto se obrátili na právníky programu GARDE ze sdružení Ekologický právní servis, kteří pro ně sepsali podnět k oblastnímu inspektorátu práce. Ten celou věc prověřil, ale až zhruba za 11 měsíců od doby, kdy mu byl podnět doučen, přičemž došel k závěru, že společnost PLUS skutečně porušuje pracovněprávní předpisy. Neposkytování dostatečného, alespoň 12ti hodinového odpočinku mezi dvěma směnami a alespoň 35 hodin odpočinku v sedmi po sobě jdoucích dnech, stejně jako nadměrné nařizování přesčasů nad zákonem stanovený limit považuje zákon o inspekci práce za velmi závažné delikty a za každý z nich umožňuje inspekci práce uložit zaměstnavateli pokutu až ve výši 1 milion korun. Udělení pokuty 10 000 korun za všechny 3 delikty v porovnání se závažností spáchaných deliktů a zejména v porovnání s ročním obratem společnosti PLUS, který dosahuje 13 miliard korun,[1] působí dosti absurdně. „Uložení směšně nízké pokuty obřímu zaměstnavateli za závažné nezákonnosti v tomto případě dokládá neschopnost státních kontrolních orgánů efektivně vymáhat a chránit práva zaměstnanců,“okomentovala případ právnička programu GARDE Jana Koukalová. Na případu není kuriózní pouze velmi nízká pokuta, kterou inspekce práce za tak závažná porušení udělila a značné průtahy v provedení kontroly, ale i postup inspekce při poskytování informací o prošetření podnětu. Inspekce totiž zaměstnancům sdělila pouze informaci, že provedla kontrolu, a že zjistila nějaká pochybení. Neuvedla však přesné vymezení porušení zákona, která v PLUSu odhalila ani to, zda uložila nějakou pokutu. GARDE se proto na inspekci práce obrátil s žádostí, aby tyto informace poskytla. Inspektorát práce však žádost odmítl s tím, že tyto informace považuje za interní. Dále se odvolával na to, že je povinen chránit práva a zájmy PLUSu. Teprve Státní úřad inspekce práce, ke kterému se právnička GARDE odvolala, poskytl konkrétní informaci o tom, jaká ustanovení zákoníku práce PLUS porušil a sdělil také výši pokuty, kterou mu za toto nezákonné jednání inspektorát práce uložil. Odmítl však poskytnout kopii protokolu o kontrole. Zákon o inspekci práce ukládá inspektorátům povinnost písemně informovat o výsledcích kontroly toho, kdo podnět podal, nespecifikuje však už to, jak moc podrobné tyto informace mají být. „Je absurdní, že inspekce práce odmítá tomu, kdo na porušování práv upozorňuje, sdělit podrobnosti o provedené kontrole a o opatřeních a pokutách, která za zjištěné nezákonnosti zaměstnavateli udělil a navíc to zdůvodňuje ochranou zájmů zaměstnavatele, který porušuje pracovněprávní předpisy,“ komentuje situaci právnička programu GARDE Jana Koukalová. práce | pracovní právo