Můžeme nyní uvést i příklad veterinární, se kterým se svěřila jedna slečna, která se nechala nachytat a objednala si podle „obrázku“ na internetu bengálskou kočku, avšak jak se ukázalo, byla to kočka pouze „virtuální“. Inzerovaná nabídka vypadala, že je z Belgie.

Ovšem na kontakt dotyčné se ozvaly „Marocké aerolinie“ s tím, že jde o kotě, které je v karanténě na letišti v Bristolu, a nejprve je nutné zaplatit za přepravní box a poté i za karanténu, jinak kotě z letiště dál nepustí. Adresa byla nápadně podobná mailu zmíněného letiště. A to kotě prý pochází z Kamerunu. Nebýt této trochu moc složité pohádky, jistě by se našel člověk, který by zaplatil. Pozor na podobné praktiky! A zejména na inzeráty nabízející všemožná exotická zvířata, mimo jiné například opice.

Takovéto obchodování není jednoduché a je třeba vzít v potaz platné předpisy i podmínky dané CITES (úmluvou o obchodování s chráněnými živočichy). Zvířata ve skutečnosti k případnému kupci nikdy nedorazí, pokud vůbec existují. Takové inzeráty jsou snadno rozpoznatelné – zvířata jsou nabízena za podezřele nízké částky a čeština v nich nebývá korektní, vznikají totiž strojovými překlady, ale ani na to se nedá spoléhat.

Kdo touží po domácím zvířátku, třeba i kočičce, nechť se raději obrátí na českého chovatele, popřípadě na útulek. Platí to i v případě dobře myšlené záchrany psů ze zemí, kde je špatná nákazová situace, kdy, bohužel, hrozí zavlečení vztekliny do ČR. U nás se toto pro člověka smrtelné onemocnění vyskytlo v roce 2002 (u divokých lišek) a od roku 2004 jsme uznáni za zemi prostou této nákazy. I v naší republice se přece najde řada případů, kdy je možné zvíře zachránit. Stačí navštívit jakýkoli útulek, prakticky všechny jsou plné.