Ukazuje se, že penzijní reforma je politický problém. Dokonce se objevují úvahy, že jde o největší politický problém vládní koalice. Většina diskusí se netočí kolem podstaty reformy, ale kolem toho, kdo co na to a kdo proti komu. Není divu, že obyčejný smrtelník je zmatený, a to se reforma dělá kvůli němu.

O moc moudřejší není ale ani druhá strana, které se penzijní reforma týká. Trh s penzijním připojištěním je v očekávání a bohužel dosud neví, zda rýsující se podoba systému je vůbec ekonomicky životaschopná.

Jediné, o čem se dá zatím uvažovat, jsou obecné parametry nového systému. K tomu, aby penzijní fondy mohly zvážit svou účast v 2. pilíři, potřebují vědět, nakolik bude mít veřejnost zájem se do takového druhu důchodového zajištění zapojit. Lidé to ale v tuto chvíli neví, protože konkrétní nabídku výsledku spoření ve 2. pilíři neznají. Navíc se přidává nejistota. Bude systém fungovat? Přežije i jinou než tuto vládu? Opozice vysílá jasné signály, že jakmile se dostane k moci, parametry systému změní. To nejsou úplně nejveselejší vyhlídky pro nový systém spoření.

Jediná jistota, ať chceme, či ne, je tedy stále klasické penzijní připojištění, které už většina ekonomicky aktivních lidí stejně má. Teď jde jen o to, aby jej přestali vnímat jen jako výhodné spoření se státním příspěvkem, ale jako skutečný nástroj k zajištění vlastní existence v penzi. Průměrná výše úložek v penzijních fondech je totiž stále nízká, pohybuje se kolem 500 Kč. Porovnáme-li to s průměrnou mzdou, dostaneme se k zajímavému číslu: 2 %, tedy přibližně tolik, kolik by si lidé měli přidat ze svého, pokud by zvolili opt-out. Vnímavějším už to zřejmě dochází…

Libor Pergl |Autor je ředitel prodeje a distribuce PFČP interní sítí České pojišťovny - Více o penzích a reformě najdete na ČeskéReformy.cz