Z analýzy britského ministerstva financí vyplývá, že 1 GBP z každých 7 GBP utracených vládou jde nyní na důchody. Jsem si jist, že údaje jinde v Evropě jsou podobné, nebo budou na podobné úrovni velmi brzy.

Existuje mnoho způsobů, jakými lze nahlížet na zveřejněná data, jak bylo vidět v celostátním tisku ve Velké Británii. Například „The Mail on Sunday“ poznamenal, že 41,9 % z celkového rozpočtu sociálního zabezpečení Británie je nyní určeno na důchody – v porovnání s, řekněme, 10,3 % příspěvků na bydlení nebo jen 1 GBP z každých 9 GBP vynaložených na vzdělávání.

Vzhledem k rostoucímu počtu obyvatel a prodlužování věku dožití by se dalo usuzovat, že tento trend bude pravděpodobně pokračovat i nadále – ale je to špatně? Britské ministerstvo práce a penzí poznamenává, že „lidé, kteří tvrdě pracovali celý život, … si zaslouží, aby o ně bylo postaráno v jejich důchodu“.

Na druhé straně mnoho kritiků naznačuje, že starším generacím je přilepšováno na úkor mladších, pracujících a že mnoho rozhodnutí při tvorbě hospodářské politiky neodpovídá ekonomické realitě.

Existují dva klíčové přístupy, kterými na tuto problematiku můžeme nahlížet. Za prvé je zde problém „současnosti“ – jaké je správné nastavení rovnováhy v této fázi, a pak je debata o tom, jaký je nejlepší plán pro budoucnost. To je samozřejmě otázka sociální politiky, a proto vládní problém; ale, podobně jako „nedostatky v poradenství“, potřebuje vládu, regulátora a finanční instituce spolupracující dohromady, alespoň při směřování soukromého poskytování penzijního poradenství a spoření.

V dubnu tohoto roku vláda Spojeného království přijala „penzijní svobodu“ – nové právní předpisy, které lidem umožní snadnější přístup k jejich penzijním úsporám v důchodu a větší flexibilitu v tom, co mohou dělat s penzijními fondy, v nichž jsou uloženy jejich vlastní peníze. To přineslo některé zajímavé výsledky. Obecně lidé s novými možnostmi penzijních fondů naložili zodpovědně, což je samozřejmě dobrá zpráva. Navíc, a možná ještě důležitější, viděli jsme daleko větší příliv peněz do důchodových fondů od stávajících střadatelů.

Jinými slovy, pokud uděláte „koncový produkt“ přitažlivější, více lidí bude mít o něj zájem a využije ho. Já vím, že to v naší profesi není opravdové překvapení, nebo doufejme, že není, ale zdá se, že to bylo zjevení pro ostatní!

Podobně jako „nedostatky v poradenství“ i „nedostatky v penzích“ mají založeno na to, aby se staly předmětem pokračující diskuse a debaty – a arény, v níž se řešení veřejné politiky velmi pravděpodobně nesetkají se všeobecným souhlasem.

Co se stane sociální politice je nicméně v rukou volených politiků, ale my jako odvětví, ve spolupráci s vládami a regulátory, můžeme výrazně přispět k motivací a většímu zapojení populace do její vlastní finanční budoucnosti. A podle mého názoru jsme k tomu všichni zavázáni.

Soukromé poskytování spoření na důchod nebylo nikdy důležitější. Ujistěme se, že my všichni pomáháme nasměrovat řešení této globální potřeby.

 Paul Stanfield | Autor je generální sekretář evropské asociace FECIF