Staré pravidlo říká, že nejsme-li si jisti zaplacením konkrétního obchodního případu, tak bychom takový obchod vůbec neměli dělat. To platí dvojnásob u zakázek, kde nedokážeme sjednat lepší platební podmínku než je celá zakázka na obchodní úvěr (například částečná nebo úplná záloha, bankovní záruka atp.). Na druhé straně připusťme, že není v silách nejlepšího obchodního vyjednavače odhadnout, zda konkrétní obchodní případ „na fakturu“ zůstane nezaplacen nebo ho odběratel nakonec uhradí. Co dělat s tím, když peníze prostě navzdory různým vyjednávacím technikám od odběratele nepřijdou?

- Insolvenční rejstřík – zbraň v rukou věřitelů
- Čeští podnikatelé nechtějí platit DPH za své obchodní partnery v konkursu, kteří jim dluží
- České domácnosti se rekordně zadlužují. Firmy si půjčují méně
- Exekuce mají být jednodušší, majetek dlužníkům po úhradě dluhu uvolní
- Pozor na směnku, ať neplatíte dvakrát
- Půjčky a úvěry: Neplatíte dluhy? Připravte se na popularitu!

Ujistěte se, že pohledávka byla zaúčtována jako výnos

Klíč nalezneme v Zákoně o daních z příjmů a v Zákoně o rezervách. Podle § 24 Zákona o daních z příjmů jsou daňovým výdajem opravné položky, jejichž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách. Opravné položky smí vytvářet pouze subjekty vedoucí účetnictví (nikoli živnostníci s daňovou evidencí).

Tvorba opravné položky je vstupní branou k daňovému odpisu nedobytné pohledávky. Je důležité si uvědomit, že Zákon o rezervách vymezuje skupiny pohledávek, ke kterým při nejlepší vůli věřitele opravnou položku tvořit nelze. Odpis pohledávek lze totiž tvořit pouze pro případy, o kterých bylo při jejich vzniku účtováno do výnosů, a zároveň takto vzniklý příjem nebyl příjmem osvobozeným od daně z příjmů. Typickým případem, kde lze o opravné položce uvažovat vždy, je dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby. Zde se evidentně jedná o uzavřený obchodní případ završený konečnou fakturací, který byl povinně zaúčtován do výnosů.

Pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení – odpis v celé výši

Zákon o rezervách věnuje zvláštní pozornost pohledávkám za dlužníky, kteří jsou v insolvenčním řízení. Nejčastěji jde o řešení úpadku dlužníka formou konkurzu (méně častá je reorganizace). Je tudíž v zájmu věřitele, aby sledoval v pravidelných intervalech insolvenční rejstřík. Je totiž velmi pravděpodobné, že není jediným poškozeným podnikatelem ze strany konkrétního dlužníka a dříve nebo později na dlužníka bude podán návrh na konkurz. Vlastní konkurzy samozřejmě nejsou žádná výhra, neboť firmy v konkurzním řízení zpravidla nemají mnoho zpeněžitelných aktiv a výtěžnost pohledávek přihlášených do konkurzních řízení bývá malá.

Pro nás je ovšem důležitý fakt, že za pohledávkou řádně přihlášenou u insolvenčního soudu za dlužníkem a přijatou soudem lze vytvořit opravnou položku až do výše sta procent jmenovité hodnoty pohledávky. Tyto opravné položky se stávají i daňově účinným výdajem ve zdaňovacím období, v němž byla pohledávka u insolvenčního soudu přijata.

Co by se stalo v případě, že by soud pohledávku do insolvenčního řízení z nějakých důvodů nepřijal? Například by označil přihlašovanou pohledávku za promlčenou? V takovém případě není možné opravnou položku tvořit. Nelze to ani v jakékoli minimální výši, neboť hodnota pohledávky nebude promítnuta do výsledku konkurzního řízení.

Větší pohledávky mimo insolvenční řízení se odpisují komplikovaně

Neprobíhá-li insolvenční řízení, tak legislativa v podstatě přeje malým nezaplaceným pohledávkám. U nich lze vytvořit opravnou položku při splnění těchto podmínek:
•rozvahová hodnota pohledávky bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku nepřesáhne částku 30 000 Kč
•od konce sjednané lhůty splatnosti pohledávky uplynulo nejméně 12 měsíců
•celková hodnota pohledávek bez příslušenství vzniklých vůči témuž dlužníkovi nepřesáhne za zdaňovací období částku 30 000 Kč

Více na Profit.cz