Ponziho systém je oblíbeným způsobem podvodníků, jak nenásilně vylákat peníze od důvěřivých naivních lidí, kteří se nechají nachytat na sliby o zajímavých, většinou nereálných výnosech. Životnost takového systému závisí na šikovnosti těch, kteří lanaří nové duše, množství těch, kteří se nechají nachytat, slibovaných výnosech (čím reálnější, tím déle to může fungovat) a pak také na tom, jak rychle podvodníci stihnou utrácet nově nabyté prostředky.

Jedním z posledních, poměrně úspěšných systémů, který fungoval dostatečně dlouho a nachytal dostatečně velké množství naivních hlupáků, byl fond Bernarda Madoffa. Ten nějakou dobu dokonce vyplácel zajímavé výnosy, čímž získával popularitu i nové peníze, ale nakonec musel s pravdou ven a zanechal za sebou miliardové škody. Na internetu se pak objevovali obrázkové vtipy o tom, jak Madoff vysvětluje, že příkladem k jeho podnikatelskému modelu byl systém sociálního zabezpečení v USA.

Koncem dubna se objevila v médiích zpráva o tom, že ve fondech systému sociálního zabezpečení v USA, z nichž jsou vypláceny dávky důchodcům od státu, mizí peníze mnohem rychleji, než byly dosavadní předpoklady. Systém podle posledních analýz sice ještě vysloveně nekrachuje, ale peníze vyplácené důchodcům by měly dojít v roce 2035. Kromě toho rychleji také dojdou peníze v systému pomoci pro postižené (2016), nebo v systému zdravotní starostlivosti Medicare (2026).

Tato zpráva opět rozdmýchala diskuse o tom, že státní sociální systém je prakticky to samé, co ponziho schéma. Na začátku jsou sliby o investování peněz, pak se peníze na výplatu důchodců generují od mladších ročníků, ale jsou používány také na jiné účely, než důchody a ti, co do systému přišli později, dostanou stále méně (sociální zabezpečení), nebo vůbec nic (ponzi). Rozdíl je akorát v tom, že u ponziho schématu jde autor do vězení (pokud je polapen) a u státního sociálního systému nikoli.

Do karet jim nahrává také fakt, že politici se nedokáží rozhodnout, jestli budou kvůli navýšení množství prostředků zvyšovat daňové zatížení (což je v roce voleb prakticky nemyslitelné), nebo zkrátka přistoupí k jiným opatřením, jako jsou snižování dávek, prodlužování věku odchodu do důchodu apod. Ty jsou tak oblíbené i v jiných zemích, které začínají pociťovat problémy s udržitelností svých důchodových systémů. USA mají již dnes poměrně velký problém s financováním těchto programů, které znamenají nezanedbatelnou zátěž pro již tak křehký rozpočet a rozdíl mezi příjmy a výdaji je stále více a více v mínusu.

Čtěte na druhé straně článku: Lidé v USA nejsou odkázáni jen na státní důchod...