Cílem kampaně je získat milión podpisů požadujících změnu evropského patentového systému směrem k větší spravedlivosti. Mezi propagované principy patří například demokratizace rozhodování o patentovém systému, omezení patentových monopolů (firmy, které svými patenty pokrývají všechna možná řešení problému) a přizpůsobivost odlišným požadavkům různých oborů techniky. Iniciativa přichází v čase, kdy se v Bruselu blíží nové kolo debaty právě o patentech. Na rozdíl od autorského práva, které chrání díla, chrání patenty přímo myšlenky. Majitel patentu na postup X má až na dvacet let moc nad všemi implementacemi postupu X. Tím má být odměněn za úsilí věnované vývoji. Na rozdíl od ochrany autorských děl, která je okamžitá a zdarma, je vydávání patentu nákladné a složité stejně jako soudní spory o platnost patentů. Ukazuje se, že ne ve všech odvětvích je takto široká ochrana bez problémů. Zatímco patentovatelnost biotechnologií (zajištěná v EU směrnicí 98/44/EC z roku 1998) bývá kritizována spíše z etických pozic (Jsou živé organismy „vynálezy‟? Je správné vlastnit patent na geny? Je morální vyžadovat vysoké částky za životně důležité léky, když výroba je levná a výzkum už byl zaplacen?), rozšíření patentovatelnosti do sféry obchodních metod a softwaru přináší hmatatelnější problémy. V USA, které umožňují patenty téměř na cokoliv, jsou časté patenty na triviality, vydírání softwarových firem a dlouhé soudní spory o patentová práva. Klasický je případ patentu na obrazový formát JPEG, který dlouho „spal‟ nikým nepovšimnut. Když se JPEG stal populárním, společnost Forgent Networks patent vytáhla a začala žádat peníze po firmách s JPEGem pracujících. Vydělala na tom řádově desítky miliónů dolarů. Špatně nastavený patentový systém místo podpory inovací vytváří prostředí pro patentové vyděrače a patentová „minová pole‟ bránící konkurenci. Zbytečné patentové bitvy stojí peníze, které nakonec zaplatí sami spotřebitelé. Takový systém navíc ohrožuje přežití malých a středních firem, čímž omezuje konkurenci. V případě patentů na software patří mezi „ohrožené druhy‟ také svobodný a open source software (několik takových projektů především z oblasti zpracování zvuku a obrazu už muselo být kvůli patentovým hrozbám zastaveno). Právě o patentovatelnost softwarových myšlenek se poměrně nedávno (v letech 2003 až 2005) rozhořel v EU spor. FFII tehdy úspěšně zastupovala patentové skeptiky z řad firem, IT vývojářů, akademiků i veřejnosti proti patentové lobby, velkým společnostem a představitelům Evropského patentového úřadu. Evropský parlament směrnici zavádějící patenty na softwarové myšlenky nakonec odmítl, čímž dal za pravdu skeptikům. Neznamená to však konec sporu, spíše přestávku. Pokud se totiž odpůrci a příznivci patentů na něčem shodnou, pak na tom, že Evropská patentová konvence z roku 1973 potřebuje modernizovat. Sjednocení patentového práva by Evropanům ušetřilo mnoho peněz. Otázka však je, jak takové sjednocování provést, aby se nezvrhlo v prosazování cílů jediné zájmové skupiny – a to nejen v oblasti software nebo léčiv, ale mnoha dalších. Všemocný Evropský patentový úřad udělující patenty komukoli na cokoli by nadělal více škody než užitku. Proto iniciativa EthiPat žádá zákonodárce, aby při jednáních měli na zřeteli zájmy všech, ne jen velkých a mocných hráčů. - Alexandr Kazda, SOS -