Paříž je vysoce hodnocena jak pro dobré vyhlídky na celkovou návratnost investic, tak pro nízká investiční rizika. Díky tomu je považována za nejlepší ze všech sledovaných evropských měst. Respondenti poukazovali nejen na její ekonomickou stabilitu a udržitelný růst, ale i na skutečnost, že je jakousi „světovou vstupní branou“. Pro investory je též zajímavá z hlediska pravidelné regenerace a příležitostem k obnově. Z průzkumu rovněž vyplynulo, že je oblíbená mezi zájemci o investice do nemovitostí. Téměř 54 % respondentů doporučuje v Paříži nákup kancelářských prostor, 57 % nákup maloobchodních prostor a 41 % nákup nemovitostí vhodných pro průmysl nebo distribuci. Bill Kistler, prezident evropské pobočky Urban Land Institutu, k tomu poznamenal: „Nové stavební projekty na obnovu města jako je např. Defénse zajistili Paříži první místo a díky tomu lákají investory k nákupu nemovitostí. Oproti tomu na některých velmi silných trzích, jako je např. Londýn, se již nevyplatí prodávat, neboť se blíží k závěrečné fázi rozvoje a hrozí, že výnosy z prodejů budou slábnout. K tomu být úspěšný v roce 2007 je zapotřebí pochopit základní zákonitosti trhu, ať už se jedná o otázky spojené se zaměstnáváním lidí ve spojitosti s výstavbou zázemí pro Olympijské hry v Londýně v roce 2012, růst úrokových sazeb v eurozóně či výše dluhů domácností ve Španělsku.“ Těsně druhý se umístil Londýn. Dle respondentů jsou zde nejnižší investiční rizika a nejlepší vyhlídky na růst příjmů z nájemného, které navíc podporují obecný „optimismus z vývoje hodnoty londýnských nemovitostí“. Nicméně obavy z nároků rozsáhlých stavebních projektů jako nádraží King´s Cross, pátý terminál letiště Heathrow či zázemí pro Olympijské hry v roce 2012 zřejmě zabránily Londýnu stanout na nejvyšší pozici. Respondenti jej hodnotí jako silný trh, kde by se investoři „neměli nemovitostí zbavovat“, 44 % z nich doporučuje neprodávat kancelářské prostory. Téměř 41 % radí neprodávat maloobchodní prostory a zhruba 59 % průmyslové prostory včetně těch určených pro distribuci. K metropolím, ve kterých respondenti doporučují investovat do nemovitostí, patří Madrid, Barcelona, Hamburk, Istanbul a Moskva. Naopak by je investoři neměli prodávat v Kodani, Edinburku, Vídni, Bruselu, Dublinu a Amsterodamu. Relativně vyvážené hodnocení „investovat-prodat-držet“ obdržely Helsinky, Curych, Miláno, Praha, Řím, Lisabon, Varšava, Atény, Budapešť, Berlín a Frankfurt. Praha oproti loňskému roku na žebříčku mírně klesla – z hlediska celkových investičních výnosů se letos umístila na 16. místě (v loňském roce byla jedenáctá). Díky postupnému vyzrávání trhu, které probíhalo od začátku devadesátých let, se již zařadila mezi „rozvinuté trhy“. Hodnocení možností investic do nemovitostí (buy ratings) pro průmyslové/distribuční prostory a prostory pro maloobchod se oproti roku 2006 výrazně snížilo. Například doporučení pro investice do průmyslových/distribučních prostor pokleslo ze 73 % (2006) na 40 % (2007), doporučení pro investice do prostor pro maloobchod ze 74 % (2006) na 41 % (2007). Glen Lonie, partner v oddělení Daňových a právních služeb společnosti PricewaterhouseCoopers v České republice, říká: „Výsledky studie ukazují, že Praha stejně jako Česká republika jsou stále velice oblíbenými lokalitami vhodnými pro investice do nemovitostí. V regionu střední Evropy je Praha příznivě hodnocena ve vztahu k dalším metropolím jako je Budapešť nebo Varšava, a to zejména díky lepším možnostem rozvoje kancelářských prostor. Studie jasně prokázala vyzrávání místního trhu vedoucího ke snižování výnosů, což bude mít za následek přesun investic dále na východ – do Ruska, Bulharska a Rumunska.“ Pokud jde o možnosti rozvoje metropolí, respondenti hodnotí nejlépe Istanbul, což ukazuje na jeho směřování k vyspělému světovému trhu. Vstup Rumunska a Bulharska do Evropské unie v lednu 2007 pozitivně ovlivní trhy s nemovitostmi – ať již v Bukurešti, nebo v Sofii – na několik dalších let. Některé oblasti jsou v těchto dvou metropolích stále ještě nevyužité, a proto skýtají dobré možnosti rozvoje. Z výsledků průzkumu dále vyplynulo, že zisku mohou dosáhnout všechny typy společností obchodující s nemovitostmi. V poměru 2:1 však převažují ty, které do nich investují, nad těmi, které je prodávají. Kromě obav ze zvyšování cen nemovitostí na evropském trhu zahraničními investory respondenti uvedli, že tento trh je „v sevření naprosto iracionálního přebytku.“ Z hlediska celosvětových investic jsou investice do evropských soukromých společností vlastnících nemovitosti považovány za nejvýhodnější. Dle respondentů jsou výhodnější než investice do mezinárodních či evropských společností, amerických nemovitostí nebo dluhopisů. Taktéž bylo zjištěno, že „snaha o vyšší výnosy“ přivádí investory k investicím do netradičních nemovitostí jako jsou benzinové pumpy, ubytování pro studenty, přístavy, multifunkční budovy pro motoristy, parkovací domy a větrné mlýny – tedy to, „co přináší zisk“. Za zvláště slibné investiční záměry byly označeny zpoplatněné silnice, letiště, resp. lodní a železniční zařízení. Dlouhodobá udržitelnost rozvoje získává mezi investory a developery na důležitosti. I nadále převládá předpoklad, že i v roce 2007 budou největší zisk generovat nemovitosti určené pro nákupní centra a hotely. Dobře na tom budou též kancelářské prostory situované v centru města a kombinované s obchodními zónami. A právě tyto nemovitosti s kombinovaným využitím jsou vysoce hodnoceny z hlediska výhledu rozvoje výstavby a rovnováhy nabídky a poptávky. Následují obytné prostory, hotely, skladovací/distribuční prostory a nákupní centra. Studie též upozorňuje, že stagnující ekonomická situace v mnoha západoevropských státech by mohla mít negativní dopad na spotřebitelské výdaje. Dle studie se nemovitosti stávají celosvětově ceněným majetkem. „Nejenže investoři nakupují nemovitosti ve svých zemích – v roce 2006 to bylo podle odhadů 600 mld. USD – ale již se poohlížejí i za hranice. Ještě před pěti lety málokterý investor působil v celé Evropě. Dnes je to již jediný způsob podnikání,“ uvádí se ve studii.