Jednostrannou změnu smluv nebo obchodních podmínek umožňuje občanský zákoník a podnikatelé si na to rychle zvykli. Obecná pravidla ale nejsou zas tak vstřícná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Občanský zákoník totiž stanovuje, že nutnost provést budoucí změnu musí být jasná už při uzavírání smlouvy a pozdější změna má být přiměřená. Ustanovení je ale podnikateli vykládáno velmi široce, rozumná potřeba je pro ně prakticky cokoliv, kdykoliv a v jakémkoliv rozsahu.

Obecné pravidlo je pak dále rozvedeno pro jednotlivá zvláštní odvětví. Například zákon o elektronických komunikacích stanovuje přesný postup, který musí operátor dodržet, aby mohl obchodní podmínky a smlouvu jednostranně změnit. Operátoři ale zapomínají, že se musí držet i obecných principů pro smluvní právo. Ty jsou obsažené v občanském zákoníku a patří mezi ně i ona předvídatelnost změny.

Vycházet lze i z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, který vykládá evropské předpisy a jejich soulad s národními právními řády. Ve sporu spotřebitele s dodavatelem energií došel k závěru, že spotřebitel musí dopředu vědět, že změna proběhne za předpokladu splnění jasných a srozumitelných kritérií, která lze dopředu předvídat.

Spotřebitel má sice možnost prakticky ve všech případech jednostranných změn podmínek od smlouvy odstoupit a najít si jiného dodavatele, který mu bude lépe vyhovovat, ale není to jediné řešení. Nabudeme-li pocitu, že změna smlouvy není v souladu se zákonem, nebo jsme o ní nebyli dostatečně předem informováni, pak je na místě trvat na původním znění a například vyšší částku na faktuře reklamovat.

Z tiskových prohlášení a rozhodování Českého telekomunikačního úřadu například vyplývá, že řadu kroků operátorů, kterými měnili smlouvy, považuje za neférové či dokonce protizákonné. Dotčení se ale musí ozvat. Český telekomunikační úřad může řešit spory mezi spotřebiteli a operátory a dokonce operátorům nařídit, aby neoprávněně účtované částky vrátili.